R-7A (balistická raketa): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m - odkaz na jinou wiki
m Robot: substovaný infobox; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{substovaný infobox}}
{| style="margin: 0 0 1em 1em; border-collapse:collapse; font-size: 90%;" border="1" cellpadding="2" align="right" cellspacing="0"
|- style="background-color:#FFA0FF;"
Řádek 67 ⟶ 68:
'''R-7A''' ({{vjazyce|ru}} Р-7А) je výrobní typové označení první operační sovětské [[mezikontinentální balistická raketa|mezikontinentální balistické rakety]], běžně známé pod přezdívkou ''Semjorka'' (Семёрка), která vznikla vylepšením původní verze ''Semjorky'', balistické rakety [[R-7 (balistická raketa)|R-7]]. Vojenské označení je ''8K74''. Kódové označení používané ministerstvem obrany [[Spojené státy americké|USA]] je ''SS-6 Mod. 2'', v rámci vojenské složky organizace [[Severoatlantická aliance|NATO]] ([[ASCC]]) byla nazývána kódovým jménem ''Sapwood'' (stejně jako původní typ R-7).
 
Raketu vyvinulo oddělení č. 25 konstrukční kanceláře OKB-1 (Opytno-konstruktorskoje bjuro, Опытно-конструкторское бюро № 1, ОКБ-1) vedené [[Dmitrij Iljič Kozlov|D. I. Kozlovem]], v roce [[1960]] přejmenované na filialku č. 3 OKB-1 a ještě později ([[30. červenec|30. července]] [[1970]]) reorganizované v samostatnou konstrukční kancelář CSKB (Centralnoje specializirovannoje konstruktorskoje bjuro, Центральное специализированное конструкторское бюро, ЦСКБ). Toto oddělení bylo zřízeno v městě Kujbyšev (nyní [[Samara]]), aby bylo v úzkém kontaktu s kujbyševským Státním leteckým výrobním závodem č. 1 (Государственный авиационный завод № 1, nyní [[CSKB-Progress]], ЦСКБ-Прогресс), který zajišťoval sériovou výrobu balistických mezikontinentálních raket tohoto i předchozího typu.
 
Raketové motory pro oba stupně rakety R-7A byly téměř identické, jako u předchozího modelu R-7, pouze měly zlepšené charakteristiky, čímž se dosáhlo jejich vyšší účinnosti. Vyvinula a vyrobila je konstrukční kancelář OKB-456 pod vedením hlavního konstruktéra, akademika [[Valentin Pavlovič Gluško|V. P. Gluška]] a řídicí systémy pak vědecko-výzkumný ústav NII-885 (Научно-исследовательский институт № 885, НИИ-885), řízený [[Nikolaj Alexejevič Piljugin|N. A. Piljuginem]]. Raketa byla schopná dopravit bojovou hlavici o hmotnosti kolem 3 tun na vzdálenost přes 10 000 km, přičemž rozptyl od bodu zacílení neměl převyšovat 5 km. Ve výzbroji Sovětské armády byla v létech 1960 až 1968.
Řádek 76 ⟶ 77:
Raketa R-7A je jedenapůlstupňová (dvoustupňová) raketa, s paralelním uspořádáním stupňů. Konstrukce stupňů byla proti verzi R-7 vylehčena. První stupeň (někdy označovaný jako nultý nebo vzletový stupeň) tvoří čtyři boční kuželovité bloky označované jako bloky B, V, G, a D (podle druhého až pátého písmene azbuky), umístěné do kříže kolem druhého stupně, označovaného jako blok A. Ve všech blocích jsou používány čtyřkomorové vysokotlaké kapalinové raketové motory s otevřeným cyklem, s dodávkou komponent pohonných látek do spalovacích komor [[Turbočerpadlo|turbočerpadlovými agregáty]]. Do sestavy motorů prvního stupně RD-107 (výrobní typové označení 8D74K) patří vždy po dvou pomocných řídicích tryskách, používaných k udržování směrové stability rakety a k řízení směru jejího letu; motor druhého stupně RD-108 (8D75K) má tyto řídicí trysky čtyři. Jako kapalné pohonné látky se používá v obou stupních [[kerosin]] [[RP-1|T-1]] jako palivo a podchlazený kapalný [[kyslík]] jako okysličovadlo. Trup druhého stupně se nad bodem horního upevnění bloků prvního stupně mírně rozšiřuje. Paralelní uspořádání [[Sergej Koroljov|Koroljov]] zvolil z důvodu dosažení co nejmenší délky sestavené rakety, přičemž maximální průměr i délka jednotlivých bloků byla omezena požadavky na možnost přepravy dílů z výrobního závodu na bojová stanoviště [[Železnice|železnicí]].
 
Motory prvního i druhého stupně se zažehují pyropatronami ve všech 30 spalovacích komorách současně, a to přibližně 4 sekundy před vlastním vzletem rakety. Raketa je do okamžiku vzletu pomocí čtyřdílné rozklápěcí konstrukce zavěšena nad šachtou pro odklonění spalných plynů.
 
Řízení R-7A bylo kombinované, využívalo palubního inerciálního měřicího systému, kombinovaného s dálkovým ovládáním radiotechnickými prostředky, které byly oproti R-7 značně zjednodušeny.
Řádek 94 ⟶ 95:
Na základě rakety R-7A byly postupně vyvinuty další modifikace, které sloužily jako [[nosná raketa|nosné rakety]] pro potřeby sovětské a později ruské a světové [[kosmonautika|kosmonautiky]]:
 
* [[Vostok (nosná raketa)]]
* [[Voschod (nosná raketa)]]
* [[Molnija (nosná raketa)]]
* [[Poljot (nosná raketa)]]
* [[Sojuz (nosná raketa)]]
 
== Externí odkazy ==
* [http://www.energia.ru/energia/launchers/rocket-r7.html Raketa R-7. - RKK Energija] (rusky)
* [http://www.buran.ru/htm/gud%2011.htm Raketnyj kompleks R-7,book: Гудилин В.Е., Слабкий Л.И. (Gudilin V., Slabkiy L.)"Ракетно-космические системы (История. Развитие. Перспективы)",М.,1996](rusky)
* [http://www.russianspaceweb.com/r7.html Rockets: R-7 Family / A. Zak. - Russian Space Web] (anglicky)
* [http://www.astronautix.com/lvs/r7a.htm R-7A / M. Wade. - Encyclopedia Astronautica] (anglicky)
 
 
{{Portály|Kosmonautika}}
 
[[Kategorie:Rakety]]
[[Kategorie:Balistické střely]]