Sklářství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Doplnění chybějícího písmena. značka: editace z Vizuálního editoru |
m →Sklářství v Čechách: napřímení |
||
Řádek 20:
Nejstarší sklárny pracovaly v [[Krušné hory|Krušných horách]], [[Lužické hory|Lužických horách]], [[Orlické hory|Orlických horách]], na [[Šumava|Šumavě]] a v dalších horských oblastech s dostatečnými zásobami [[dřevo|dřeva]], (kterého sklárny spotřebovaly ohromné množství k topení a k výrobě [[potaš]]e), vody a dalších surovin ([[křemen]] a [[vápenec]]). Vyrábělo se především okenní a stolní sklo, jehož hlavními odběrateli se stala města, [[klášter]]y a [[šlechtic]]ká sídla. Nazelenalý odstín skloviny dal název ''lesnímu sklu'', jindy bylo zabarvení kouřové. Během 2.poloviny 14.století prosluly vysoké štíhlé foukané číše, zvané ''píšťaly'' nebo''české číše'', vyvážené také do Německa.
Od 16. století se objevuje duté sklo malované emailovými barvami, dále čiré hutní sklo zvané ''český křišťál''. Foukané tenkostěnné sklo je v období manýrismu kolem roku 1600 tvarováno také do podoby zvířecích těl, fanktaskních tvarů či žertovných trubiček. Od konce 17. století nastupuje barokní sklo, mj. proslulo duté picí sklo ryté a broušené, se zlacenými zdobami, většinou poháry s víkem nebo číše, dále dvouvrstvé čiré sklo zdobené uvnitř zlatou fólií, nejčastěji jako číšky, zvané [[Dvojstěnka|dvojstěnky]].
Od konce 18. století se zavádí sklo barevné, vrstvené emaiy nebo přetahované barevnými lazurami. Sklovina se barví různými pigmenty, průsvitnými do červena (rubínové sklo), do mléčných odstínů (opálové či mléčné sklo), opakní sklovina napodobuje polodrahokamy: [[lithyalin ]] připomíná červený jaspis, [[hyalit]] zase černý onyx, jiné barvy tvoří sklo mramorové. Během 1. poloviny 19. století přichází do módy také žluté [[uran (prvek)|uranové]] sklo.<ref>Olga DRAHOTOVÁ, ''České sklo''. Praha 1976, 2.vydání 1986, </ref>
| |||