Tadeusz Kościuszko: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 28:
Když [[18. květen|18. května]] 1792 ruská vojska v počtu asi 100 tisíc vojáků vkročila na území Rzeczpospolité, začala polsko-ruská válka. Litevská armáda (vedle korunního vojska druhá část armády Rzeczpospolité) v důsledku zrady velitele [[Ludwig von Württenberg|Ludwika Wirtemberského]] nekladla útočníkům skoro žádný odpor. Korunní armáda (polské části republiky) neměla dost sil zadržet vojsko vstupující na [[Ukrajina|Ukrajinu]], jen se jí podařilo ustoupit za Bug.
 
Kościuszko se vyznamenal v bitvách u [[Vladiměř]]ie ([[17. červenec|17. července]]), u Zieleńců ([[18. červen|18. června]] a Dubienky ([[18. červenec|18. července]] [[1792]]) a Zieleńců, za což obdržel řád [[Virtuti Militari]]. Po těchto bojích bylo [[1. srpen|1. srpna]] [[1792]] podepsáno jmenování Kościuszka generálporučíkem. Než však jmenování dorazilo do ležení korunní armády u Sieciechowa, rozšířila se zpráva o přistoupení krále k targowické konfederaci a rozkaz přerušit veškeré akce proti ruským vojskům.
 
Většina politických činitelů se chystala opustit zemi (zejména do Saska - [[Drážďany|Drážďan]] a [[Lipsko|Lipska]]), Kościuszko také. V srpnu mu Národní zákonodárné shromáždění revoluční Francie udělilo titul čestného občana Francie.<ref>Kronika Polski, (red.) A. Nowak, Wyd. Kluszczyński, Kraków 2005, s. 384 </ref> V Lipsku Kościuszko pobyl jeden, dva týdny, pak odejel do Paříže, kde se snažil získat podporu Francie pro plánované povstání, ale konkrétní závazky neobdržel.
 
V lednu [[1793]] Prusko a Rusko podepsaly dohodu o druhém dělení Polska, který ratifikoval polský Sejm, svolaný do [[Grodno|Grodna]]. Polsko se zmenšilo na přibližně 200 tisíc čtverečnýchčtverečních kilometrů se 4 milióny obyvatel.
 
Po návratu z Paříže do Drážďan v červnu [[1793]] Kościuszko vypracoval koncepci organizace národního povstání. V podobě instrukce se dostala do země, kde měly proběhnout příslušné přípravy.
Řádek 40:
 
=== Kościuszkovo povstání ===
[[Kościuszkovo povstání]] (v polštině známé jako ''Insurekcja kościuszkowska'') vypuklo 12. března 1794 a skončilo 16. listopadu téhož roku kapitulací posledních oddílů před [[Alexandr Vasiljevič Suvorov|Alexandrem Suvorovem]]. Kościuszko coby vrchní velitel (Naczelnik) na náměstí v Krakově 24.3. přísahal "věrnost Bohu a národu". S vojáky i selskou pěchotou 4.4.1794 porazil carského generála [[ Alexandr Petrovič Tormasov|Tormasova]] u Raclawic. Během bojů hrál zásadní roli a proto je tento odboj pojmenován po něm. Ne že by snad byl jednoznačně nezpochybnitelným vůdcem, který centralizovaně ovládal a řídil celý chod povstání, ale představoval jakési pojítko, často i znesvářených stran, a postupně i určitý symbol protiokupačních bojů. Dne [[10. říjen|10. října]] v bitvě u Maciejowic byl Kościuszko zraněn a zajat Rusy. Byl uvězněn v [[Petropavlovská pevnost|petropavlovské pevnosti]] v [[Petrohrad]]ě.
 
== Definitivní emigrace ==