Tadeusz Kościuszko: Porovnání verzí

Snaha Poláků o posílení vlasti vyvolala neklid u [[Rusko|Ruska]] a [[Prusko|Pruska]], ale i u části polské magnaterie (nejbohatší a nejvlivnější šlechty). Již v dubnu 1792 magnáti [[Szczęsny Potocki]], [[Seweryn Rzewuski]] a [[Franciszek Ksawery Branicki]] připravili tzv. konfederaci, která rušila usnesení [[Ústava 3. května|Ústavy 3. května]]. Garantem obnovení bývalých práv a privilegií šlechtického stavu měla být carevna [[Kateřina II. Veliká|Kateřina II.]] Konfederace byla vyhlášena 14. května v pohraniční obci [[Targowica]] (targowická konfederace) a o několik dní později ruská armáda na žádost targowiczanů překročila hranice Polska. V Polsku několik měsíců probíhaly přípravy na možnou intervenci, kterých se Kościuszko účastnil a za nepřítomnosti [[Józef Poniatowski|Józefa Poniatowského]] přebíral velení cele divize. Na začátku května [[1792]] bylo polské vojsko reorganizováno, velitelem korunního (polského) vojska o počtu asi 17 tisíc vojáků král jmenoval knížete Józefa Poniatowského. Velitelem jedné ze tří divizí, které tvořily korunní armádu, se stal Tadeusz Kościuszko.

 

 

Kościuszko se vyznamenal v bitvách u [[Vladiměř]]i ([[17. červenec|17. července]]), u Dubienky ([[18. červenec|18. července]] [[1792]]) a Zieleńců, za což obdržel řád [[Virtuti Militari]]. Po těchto bojích bylo [[1. srpen|1. srpna]] [[1792]] podepsáno jmenování Kościuszka generálporučíkem. Než však jmenování dorazilo do ležení korunní armády u Sieciechowa, rozšířila se zpráva o přistoupení krále k targowické konfederaci a rozkaz přerušit veškeré akce proti ruským vojskům.