Ernst Haeckel: Porovnání verzí

}}</ref> Výklad těchto záhad Haeckel podle [[Baruch Spinoza|Spinozova]] vzoru opřel o [[Panteismus|panteistické]] pojetí světa, zahrnující jedinou univerzální substanci, jež se projevuje prostřednictvím látky a energie a je uspořádána podle všeobecného [[Kauzalita|kauzálního]] zákona.<ref>HOLZHEY, Helmut a [[Wolfgang Röd|RÖD, Wolfgang]]. ''Filosofie 19. a 20. stol. II., Novokantovství, idealismus, realismus a fenomenologie.'' Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2006. 515 s. ISBN 80-7298-178-1. S. 31.</ref> Hmota je podle něj „oduševnělá“ již ve svých nejjednodušších formách, a příroda je tudíž ve všech svých podobách v zásadě živá;<ref>{{Citace periodika

}}</ref> jeho názory lze tedy označit i jako [[hylozoismus]].<ref>[[Josef Tvrdý|TVRDÝ, Josef]]. ''Průvodce dějinami evropské filosofie''. 2. vyd. Brno: Komenium, 1947. 490 s. cnb000669317. S. 399.</ref> Vývojové dějiny lidstva jakožto složku všeobecné evoluce Haeckel vzal za základ [[Naturalismus (filosofie)|naturalistického]] výkladu vnímání, vědomí a myšlení.<ref>HOLZHEY, Helmut a [[Wolfgang Röd|RÖD, Wolfgang]]. ''Filosofie 19. a 20. stol. II., Novokantovství, idealismus, realismus a fenomenologie.'' Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2006. 515 s. ISBN 80-7298-178-1. S. 31.</ref> Volným pokračováním knihy ''Záhady světa'' se stal spis ''Die Lebenswunder'' (1904, Zázraky života). Konečnou podobu své [[Ontologie|ontologii]] dal Haeckel ve spisu ''Kristallseelen: Studien über das anorganische Leben'' (1917, Duše krystalů: studie o anorganickém životě).

{{Citace|V nynějším zápasu lidského ducha, který hýbe veškerým myslícím člověčenstvem, stojí na jedné straně světlý prapor vědy: svobody ducha a pravdy, rozumu a osvěty, vývoje a pokroku; na druhé straně však stojí s černým praporem hierarchie, otroctví ducha a lež, nerozum, surovost, pověra a zpátečnictví. Polnice tohoto obrovského boje oznamuje červánky nového dne a konec dlouhé noci středověké. (...) Teorie vývojová je zajisté těžkou střelbou v boji proti lži a hlouposti. Celé řady [[Dualismus (filosofie)|dualistických]] klamných závěrů se boří řetězovými výstřely tohoto [[Monismus|monistického]] dělostřelectva. Hrdá stavba [[Římskokatolická církev|římské]] hierarchie, mocná pevnost „neomylné" [[Systematická teologie|dogmatiky]], se bortí jako budka z karet. Celé knihovny církevní moudrosti a filosofie se rozpadnou vniveč, jakmile na ně zasvítí slunce vývojové teorie.|Ernst HAECKEL|Anthropogenie|1874<ref>HAECKEL, Ernst. ''Anthropogenie oder Entwickelungsgeschichte des Menschen: gemeinverständliche wissenschaftliche Vorträge über die Grundzüge der mensschlichen Kaimes- und Stammes-Geschichte.'' Leipzig: Wilhelm Engelmann, 1874. XV, 732 s. [Německý originál citovaného textu je na str. XIII a XIV.]</ref>|}}