Nicolas Flamel: Porovnání verzí

Přidány 3 bajty ,  před 3 lety
m
m
Na cestu se vydal roku [[1378]]. Po vykonání pobožnosti v chrámu svatého Jakuba v Compostele navštívil se svou pečlivě opatrovanou knihou celou řadu tamních synagog, ale bezvýsledně. Avšak jeho štěstí (nebo osud) se obrátilo na zpáteční cestě. V [[León (město)|Leónu]] se seznámil s boloňským obchodníkem, který ho poslal za svým přítelem zvaným Maitre Cynches, židovským konvertitou. Ten v knize rozpoznal dávno postrádaný spis ''Eš mezaref'' rabi Abrahama, text, který kabalisté pokládali za navždy ztracený. Oba noví přátelé odcestovali do Paříže, aby tam originální dokument rozluštili. Na této cestě však mistr zemřel.
 
Flamelovi tedy trvalo další tři roky, než se mu podařilo dovést své experimenty ke zdárnému konci. Když pak došlo na předposlední stadium se substancí ve skleněné nádobce v peci, s tlukoucím srdcem a zatajeným dechem pozoroval měnící se barvy. Objevovaly se ve správném pořadí jak to bylo popsáno ve spisu: od šedé k černé, od černé k bílé. Bílá se zjevila jako kulatá zář okolo okraje černé atd. a pak všechno zbělelo. Dosáhl stadia bílého elixíru. S pomocí své ženy Perenelly zaznamenal, že okolo poledního v pondělí 17. 1. [[1383]] dosáhli [[transmutace prvků|transmutace]] přidáním bílé substance do půl libry roztaveného [[Olovo|olova]] a [[tyglík]]u. Výsledným produktem bylo ryzí zlato, čistší než zlato z dolů.
 
Po tomto úspěchu vrátil Flamel zbytek bílého elixíru zpět do nádoby a pokračoval v zahřívání. Znovu se jedna po druhé objevovaly správné barvy a 25. 4 dovršil své dílo a pomocí rudého kamene proměnil [[rtuť]] ve stejné množství ryzího [[zlato|zlata]]. Se získaným zlatem se stal Flamel nejbohatším mužem v Paříži, avšak jeho pohádkové bohatství zůstalo velkým tajemstvím.
 
Ve své poslední vůli Flamel odkázal peníze na založení čtrnácti špitálů, výstavbu tří kaplí a obdarování sedmi kostelů. Odkud tohle nesmírné bohatství pocházelo? Tvrdívalo se, že z alchymického zlata. Tvrdí se, že Perennelle zemřela roku [[1397]] nebo [[1404]] a byla pohřbena na Hřbitově neviňátek. Flamel žil do roku 1418. Jistý Paul Lucas však ve svém díle Voyage au Levant píše, že se s manželi Flamelovými setkal v roce [[1705]] a později v roce [[1761]] se účastnili představení v pařížské Opeře.
1 632

editací