Ptakořitní: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Ptakořitní a člověk: pravopis http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=Guinea, replaced: Guinei → Guineji za použití AWB |
m wikiodkaz, typo |
||
Řádek 19:
Vědecké jméno ptakořitných ''Monotremata'' vychází ze slov mono = jedna, jednotlivá a trema = otvor, což znamená zvířata s jedním otvorem a odkazuje tak na skutečnost, že ptakořitní mají [[Kloaka|kloaku]], do které ústí jak střeva, tak i močovody a vývody pohlavních žláz. Český název „ptakořitní“ není příliš šťastný a výstižný, protože stavba těla, a tím i řitě této skupiny savců, silně upomíná na [[Plazi|plazy]].
Tato malá skupina zahrnuje [[ptakopysk]]a a [[ježura australská|ježury]]. Ptakopysk má čelisti podobné zobáku kachny, prsty na nohách spojené blánou a ocas jako bobr. Žije v norách blízko řek. Jeho hlavní potravou jsou larvy hmyzu. Ježury mají čelisti tvořící trubicovitý rypec, bodliny a velké drápy uzpůsobené k hrabání. Ježury se vyskytují převážně v různých
Ptakopysk má zploštělý zobák, který je pokryt zrohovatělou ale citlivou kůží, ježury mají válcovitý rypec. Oběma typům čenich slouží jak k vyhledávání potravy, tak k určení místa, kde se nachází.
Řádek 87:
=== Chování při námluvách a v páru ===
Samotářskému životu ptakořitných odpovídají komplikovanější [[námluvy]] a párové chování. U ježur jsou známé tzv. „kolony nápadníků“, které po celé týdny sledují jednu samici. Samci při této činnosti ztrácejí až 25 % své hmotnosti. Když samice ježury začne signalizovat připravenost ke spojení, začnou rýt samci okolo ní náležité jámy pro páření a soky z nich vytlačit, takže nakonec vítězí nejsilnější samec. Námluvy u ptakopyska jsou méně náročné, spočívají mimo jiné v chytání ocasu samice samcovým zobákem a občas vícedenním kroužením kolem sebe. Páření probíhá pro savce obvyklým způsobem, kdy samec zavede svůj penis do kloaky samice.
=== Vývoj zárodku a vylíhnutí ===
Řádek 126:
* Čeleď [[Kollikodontidae]]
** Rod ''[[Kollikodon]]''
*** Druh ''[[Kollikodon ritchiei]]''. Původní ptakořitný, 100
* Čeleď [[Ornithorhynchidae]]
** Rod ''[[Ptakopysk|Ornithorhynchus]]''. Nejstarší exemplář ''ptakopyska'' je 9 milionů let starý.
*** Druh ''[[Ptakopysk podivný|Ornithorhynchus anatinus]]'' ([[Ptakopysk]]). Nejstarší exemplář je 10,000 let starý.
** Rod ''[[Obdurodon]]''. Zahrnuje řadu [[miocén]]ních (před 5
*** Druh ''[[Obdurodon dicksoni]]''
*** Druh ''[[Obdurodon insignis]]''
Řádek 150:
S údivem a skepsí reagovali Evropané na první zprávy o těchto zvířatech, zdánlivě odlišných a přitom spojených v jeden řád. Ptakopysk byl zprvu považován za padělek z dílny šikovného preparátora a anglický název ježury, Echidnas, byl odvozen z názvu řeckého bájného tvora jménem [[Echidna]], což byl napůl člověk a napůl had. První vědecké popisy těchto podivuhodných zvířat podal na konci [[18. století]] anglický biolog [[George Shaw]]. Přesto až do [[19. století]] nebyl znám způsob jejich rozmnožování. Ještě známý německý zoolog [[Alfred Brehm]] vycházel ve své publikaci nazvané [[Brehmův život zvířat]] z předpokladu, že ptakořitní jsou živorodí a veškeré jiné zprávy považoval za bajky, „které děkují za svůj vznik zprávám od domorodců“ a nakonec konstatoval s odkazem na australského zoologa [[George Bennett]]a“ „Nikde nebylo vypátráno nic, co by mohlo vést k domněnce, že se mláďata líhnou z vajec, a že dospělí jedinci vejce snáší. Nemůže být pochyb o tom, že ptakopysk rodí živá mláďata.“ Bennett nevěřil, že domorodci někdy viděli kojit samice ptakořitných svá mláďata a omlouval je za jejich údajné lži ohledně snášení vajec. Po celé 19. století tak trvaly spory mezi předními zoology ohledně způsobu rozmnožování ptakořitných a výživy mláďat. Do sporů ohledně snášení vajec ptakořitnými zasáhla i jeden z nejslavnějších paleontologů [[Richard Owen]], který prohlašoval, že ptakopysk rodí živá mláďata, vylíhlá, podobně jako u některých plazů, z vajec ještě v matčině těle. Od svého názoru neustoupil ani poté, co se dozvěděl, že chycený ptakopysk snesl vejce a prohlásil, že živočich byl ve stresu a díky tomu potratil.
[[Vejcorodost]] ptakořitných byla plně potvrzena v závěru 19. století. [[2. září]] [[1884]] referoval na schůzi jihoaustralské zoologické společnosti německý zoolog [[William Haacke]] o svém objevu vejce u ježury ve zvláštním vaku na břiše. Již dříve téhož roku
Díky těmto objevům se však znovu otevřela otázka příslušnosti ptakořitných k savcům. Sice již roku [[1824]] německý anatom [[Johann Friedrich Meckel]] objevil u samice ptakopyska mléčné žlázy, ty se však stavbou pozoruhodně podobaly žlázám potním. A tak po prokázání vejcorodosti ptakořitných přispěl ke sporu o jejich zařazení k savcům též roku [[1886]] německý anatom [[Karl Gegenbauer]], který prohlásil, že u ptakopyska se spíše než o mléčné žlázy jedná o žlázy potní. Definitivní rozřešení padlo roku [[1899]], kdy český vystěhovalec [[Alois Topič]] poprvé pozoroval sající mládě ptakopyska. Jeho objev je dodnes citován ve všech cizojazyčných dílech.
| |||