Biturigové: Porovnání verzí

'''Biturigové''', někdy také '''Biturgové''' (latinsky většinou ''Bituriges'', případně ''Biturigiae'') byl [[Keltové|keltský]] kmen v [[Galie|Galii]] v [[Laténská kultura|mladší době železné]].

}}</ref> rozdělil na dva kmeny, latinsky nazývané '''Bituriges Cubi''' („cubi“ = vnitřní [Galii obývající];{{zdroj?}} česky ''Biturigové Cubi'', nebo prostězřídka ''Biturigové Kubové'') a '''Bituriges Vivisci''' („vivisci“ patrně znamená „přemístění“, „přesunutí“;<ref>{{Citace monografie

}}</ref> česky ''(Biturigové) -Viviskové'').

''Biturigové CubiKubové'' sídlili v centrální Galii (dnešní historický region [[Berry]]), mezi řekami Loirou a [[Vienne (řeka)|Viennou]], za střediska měli Avaricum (dnes [[Bourges]]) a Noviodunum (asi dn. [[Neung-sur-Beuvron]]); kromě nich se k významnějším sídlům (hovoříme o tzv. [[Oppidum|oppidech]]) počítají Argentomagus (dn. [[Argenton-sur-Creuse]] a [[Saint-Marcel (Indre)|Saint-Marcel]]) a Mediolanum (dn. [[Châteaumeillant]]). Na severu tvořily hvozdy a mokřiny [[Sologne]] přirozenou hranici s kmenem [[Karnutové|Karnutů]], na východě, na druhém břehu Loiry, se rozkládalo území [[Haeduové|Haeduů]].<ref>Srov. Caesar, ''Zápisky o válce galské'' 7,5; 7,11; 8,4.</ref> — ''Viviskové'' se usadili při ústí [[Garonna|Garonny]], kde si asi ve 3. stol. př. n. l.<ref>[[Edmond Frezouls]]. “Burdigala” in Hubert Cancik, Helmuth Schneider (eds.) ''Der Neue Pauly'' (DNP). Sv. II. Ark—CiArk–Ci, Stuttgart: Metzler, 1997. ISBN 3-476-01470-3.</ref> založili středisko Burdigalu (dn. [[Bordeaux]]), které bohatlo z dovozu cínu z Británie. Podle jiného názoru je tam přesídlil Caesar po galské válce.<ref>{{Citace elektronické monografie

Chtěje zmírnit neblahé důsledky přelidnění, nakázal Ambigat svým synovcům [[Bellovesus|Bellovesovi]] a [[Segovesus|Segovesovi]], aby si hledali nová sídliště. Věštba odvedla Segovesa a jeho lid do [[Hercynská pohoří|Hercynského lesa]],<ref>Podle [[Pompeius Trogus|Pompeia Troga]] v [[Marcus Iunianus Iustinus|Justinově]] podání (24,4,1) doputovali do [[Panonská pánev|Panonie]].</ref> kdežto Bellovesovi údajně určila jižní směr, a proto se odebral se shromážděnými zástupy do (dnešní) severní Itálie (tu pak v důsledku toho Římané nazývali [[Předalpská Galie|Předalpskou Galií]]).<ref>Livius, ''[[Dějiny od založení Města]]'' 5,33–35. Srov. [[Alexander Demandt]], ''Die Kelten'', C. H. Beck, München 2007, s. 19.</ref> — Je tu vlastně zaznamenána skutečná tzv. [[Keltská expanze|keltská expanze]], avšak moderní dějepis její úvodní fázi klade většinou na přelom 5. a 4. stol. př. n. l.,<ref>Tak už Palacký (1848) v [https://cs.wikisource.org/wiki/Dějiny_národu_českého_v_Čechách_a_v_Moravě/Předslovanští_národové_v_Čechách:_I._Bójové#cite_ref-9 ''Dějinách národu českého'' Kn. I., Čl. 2, I. Bójové], nověji např. R[[Jan Filip (archeolog)|J. PleinerFilip]] (1978) in ''Pravěké dějiny Čech'', s. 588: „Vojenské vpády začaly nepochybně již před koncem —5. stol.“, s. 589: „Historická expanze Keltů do různých částí Evropy probíhala v době od sklonku —5. do počátku —3. stol.“, [[Jiří Waldhauser|J. Waldhauser]] (2006). ''Encyklopedie Keltů v Čechách'', s. 9: „Podle … Tita Livia … mělo dojít k této události na počátku 6. století př. n. l., ale historikové mají za to, že se odehrála o dvě či tři století později.“, aj.</ref> jindy do období 6.–5. stol. př. n. l.<ref>Vývoj názorů na ambigatovskou legendu shrnuje [[Josef Dobiáš (historik)|J. Dobiáš]]. ''Dějiny československého území před vystoupením Slovanů.'' (1964:41–42, pozn. 19). Srov. i F. Le Rouxová (1961). “Le Celticvm D'Ambigatvs et L'Omphalos Gaulois. La royauté suprême des Bituriges.” Ogam '''13''', s. 159–184. [http://bibliotheque.idbe-bzh.org/document.php?id=ogam-1961-celticum-i-8845&l=en Dostupné online].</ref>

V [[Galské války|galské válce]] se na území Biturigů odehrávaly r. 52 př. n. l. boje Keltů vedených [[Vercingetorix|Vercingetorigem]] proti [[Gaius Iulius Caesar|Caesarovi]]. Caesar se zmocnil biturižského Novioduna,<ref>Caesar, ''Zápisky o válce galské'' 7,12n.</ref> načež Vercingetorix zvolil [[Taktika spálené země|taktiku spálené země]] a poručil obrátit popelem 20 obtížně hájitelných biturižských oppid,<ref>Caesar, ''[[Zápisky o válce galské]]'' 7,15.</ref> aby si v nich Římané nemohli opatřit proviant. Biturigové si sice vymínili obranu hlavního střediska a „nejkrásnějšího města celé Galie“, AvaricaAvarika, Caesar je nicméně [[Obležení Avarica|oblehl a dobyl]].<ref>Caesar, ''Zápisky o válce galské'' 7,14–28.</ref> Celé Biturižsko pak bylo r. 27 př. n. l. vtěleno do [[Římská říše|římské říše]] v rámci nově ustavené provincie [[Gallia Aquitania|Akvitánie]]. V Římě později Biturigové konali [[Římská legie|vojenskou službu]]. Od [[Strabón|Strabóna]],<ref>Strabón 4,191.</ref> Caesara,<ref>Caesar, ''Zápisky o válce galské'' 7,22.</ref> [[Plinius starší|Plinia staršího]]<ref>Plinius, ''[[Naturalis Historia]]'' 34,162.</ref> a od pozdněantického básníka [[Rutilius Claudius Namatianus|Rutilia Claudia Namatiana]]<ref>Rutilius Namatianus, ''De reditu suo'' 1,351n.</ref> se dovídáme, že Biturigové CubiKubové slynuli kovodělnou výrobou. Zato zmínky [[Lucius Iunius Moderatus Columella|Columelly]]<ref>Columella, ''[[De re rustica (Columella)|De re rustica]]'' 3,2,19.</ref> a Plinia<ref> Plinius, ''Naturalis Historia'' 14,27.</ref> o pěstování vína platí podle všeho Viviskům.<ref name="Ihm">Ihm, in: RE III,1, sl. 549.</ref><ref name="DNP" />