Seraf: Porovnání verzí

'''Seraf''' je jeden z řádů nebeských bytostí, o nichž se zmiňuje [[Starý zákon]], konkrétně [[kniha Izajáš]]. Přes představy pozdního židovství se ze serafů stal v [[křesťanství]] jeden z řádů [[anděl]]ů tzv. kůrů.▼

Ve [[středověk]]é [[teologie|teologii]], vycházející především z díla [[mystik]]a [[6. století]], [[Pseudo-Dionysios Areopagita|Pseudo-Dionýsia Areopagity]], tvoří serafové neboli serafíni v hierarchii andělů nejvyšší andělský kůr patřící do [[první trojice]] andělských kůrů. Chápou se jako ochránci Božího trůnu, kteří podle [[Kniha Izajáš|Iz]] 6,3 neustále zpívají Bohu chvalozpěvy: ''„Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh zástupů! Nebe i země jsou plny tvé slávy.''Podle křesťanské teologie jsou serafové bytosti z čistého světla, jejichž světlo a žár jsou tak prudké, že by smrtelné bytosti v mžiku sežehlo.{{Doplňte zdroj}} Spolu s [[cherub|cherubíny]] a [[trůny]] jsou tyto andělské bytosti nejblíže samotného Boha, tedy v [[Sedm nebes|Sedmém nebi]] přímo u božího trůnu. Jejich název je spojen se slovem, které evokuje hoření či žhavost – proto jsou i oni spojováni s [[oheň|ohněm]], který symbolicky znázorňuje jak očistu, tak lásku. Bývají znázorňováni se šesti zářivými křídly (dvěma si zakrývají tvář, dvěma nohy a posledním párem se pohybují).▼

==Související články ==▼