Seraf: Porovnání verzí

▲'''Seraf''' ({{vjazyce|he}} {{cizojazyčně|he|שרף}}, [[množné číslo|plurál]] {{cizojazyčně|he|שרפים}} ''serafim'') je jeden z řádů nebeských bytostí, o nichž se zmiňuje [[Starý zákon]], konkrétně [[kniha Izajáš]]. Přes představy pozdního židovství se ze serafů stal v [[křesťanství]] jeden z řádů [[anděl]]ů tzv. kůrů.

▲Ve [[středověk]]é [[teologie|teologii]], vycházející především z díla [[mystik]]a [[6. století]], [[Pseudo-Dionysios Areopagita|Pseudo-Dionýsia Areopagity]], tvoří serafové neboli serafíni v hierarchii andělů nejvyšší andělský kůr patřící do [[první trojice]] andělských kůrů. Chápou se jako ochránci Božího trůnu, kteří podle [[Kniha Izajáš|Iz]] 6,3 neustále zpívají Bohu chvalozpěvy: ''„Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh zástupů! Nebe i země jsou plny tvé slávy.“'' Tento zpěv se nazývá též hebrejsky ''Kádóš'' či [[řečtina|řecky]] [[trisagion]]. Podle křesťanské teologie jsou serafové bytosti z čistého světla, jejichž světlo a žár jsou tak prudké, že by smrtelné bytosti v mžiku sežehlo.{{Doplňte zdroj}} Spolu s [[cherub|cherubíny]] a [[trůny]] jsou tyto andělské bytosti nejblíže samotného Boha, tedy v [[Sedm nebes|Sedmém nebi]] přímo u božího trůnu. Jejich název je spojen se slovem, které evokuje hoření či žhavost – proto jsou i oni spojováni s [[oheň|ohněm]], který symbolicky znázorňuje jak očistu, tak lásku. Bývají znázorňováni se šesti zářivými křídly (dvěma si zakrývají tvář, dvěma nohy a posledním párem se pohybují). Jejich základním posláním je vstřebávat a odrážet božské světlo dalším andělským kůrům.

▲== Související články ==