Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 126 bajtů ,  před 1 rokem
prolinky, typo
 
* Mezofilní a vlhké opadavé listnaté lesy (třída LB. ''Carpino-Fagetea'')
** [[Květnatá bučina|Květnaté bučiny a jedliny]] (svaz LBC. ''Fagion sylvaticae'')
*** Mezotrofní bučiny (LBC01. ''Galio odorati-Fagetum sylvaticae'')
*** Eutrofní bučiny (LBC02. ''Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae'')
*** Karpatské ostřicové bučiny (LBC03. ''Carici pilosae-Fagetum sylvaticae'')
*** [[Horská klenová bučina|Horské klenové bučiny]] (LBC04. ''Athyrio distentifolii-Fagetum sylvaticae'')
** [[Vápnomilná bučina|Vápnomilné bučiny]] (svaz LBD. ''Sorbo-Fagion sylvaticae'')
*** Vápnomilné bučiny (LBD01. ''Cephalanthero damasonii-Fagetum sylvaticae'')
** [[Acidofilní bučina|Acidofilní bučiny a jedliny]] (Svaz LBE. ''Luzulo-Fagion sylvaticae'')
*** Podhorské acidofilní bučiny (LBE01. ''Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae'')
*** Horské acidofilní bučiny (LBE02. ''Calamagrostio villosae-Fagetum sylvaticae'')<ref name="chytry4">{{Citace monografie
Bučiny se vyskytují na vápnitých i kyselých substrátech od nižších poloh až do hor. V [[Karpaty|Karpatech]], zejména jejich východní části, dokonce bučiny do jisté míry nahrazují i smrkové pásmo a může vystupovat až k horní hranici lesa.
 
V [[Česko|Česku]] se za horní hranici výskytu bučin označuje nadmořská výška 1000 m, i když na jižních svazích [[Blanský les|Blanského lesa]] a [[Šumava|Šumavy]] ovlivněných teplým jižním prouděním [[alpskýSeznam foehnmístních názvů větrů#Fén|alpského foehnu]] mohou bučiny vystupovat až do nadmořské výšky 1150 m. Bývalá osada Bučina jižně od [[Kvilda|Kvildy]] v [[Národní park Šumava|Národním parku Šumava]] se nachází právě v nadmořské výšce 1150 m. Naopak v hluboce zaříznutých údolích, zejména podmáčených mohou [[smrčina|smrčiny]] sestupovat i pod 700 m.
 
Dolní hranice výskytu bučin se pohybuje zpravidla mezi 300 a 400 m, v jižních a západních Čechách díky převaze písčitých chudých substrátů vystupují výše doubravy a bučiny začínají zpravidla až nad 500 m.
Velká část bučin v [[Český masiv|Českém masivu]] byla už od [[středověk]]u devastována odlesněním a pastvou dobytka. [[Lesnictví|Lesní hospodáři]] tyto pozůstatky bukových lesů v průběhu [[19. století]] většinou přeměnili na převážně [[smrk]]ové, popř. i [[Borovice|borové]] porosty (často až [[monokultura|monokultury]]). Důvodem byla vyšší ekonomická výnosnost smrkových porostů ve srovnání s pomaleji rostoucím a hůře zpeněžitelným bukovým [[dříví]]m. Výjimkou z tohoto trendu jsou například moravské [[Karpaty]] (Chřiby, [[Bílé Karpaty]]...) a těžko přístupné oblasti ([[Jizerskohorské bučiny]]). Zejména [[Chřiby]] jsou zásluhou významného lesníka [[Alois Indruch|A. Indrucha]] pokryté kvalitními bukovými [[Hospodářský les|hospodářskými lesy]], dlouhodobě obnovovanými spontánní přirozenou obnovou. Bučiny původně zaujímaly asi 40 % území [[Česko|Česka]]. V současnosti tvoří buk jen necelých 13 % lesních dřevin, zejména v [[chráněná krajinná oblast|chráněných krajinných oblastech]]. Ještě větší ústup zaznamenaly doprovodné dřeviny bučiny, zejména [[jedle bělokorá]], která je citlivá na [[kyselý déšť|kyselé deště]] a [[acidifikace|acidifikaci]] půdy.
 
Podíl smíšených lesů s podílem jedle a buku i čistých bukových porostů v poslední době roste. Řada bučin je chráněna jako [[zvláště chráněná území]]. Buk, javor klen, jedle bělokorá i lípa jsou významné [[meliorační a zpevňující dřeviny]], jejichž výsadba je (v určitém procentickém podílu) povinná z lesního zákona. Významným problémem bránícím přirozené obnově a vyššímu zastoupení těchto dřevin je přemnožená spárkatá [[zvěř]] ([[Jelenjelen evropský]], [[Srnecsrnec obecný]], [[Daněkdaněk skvrnitý]], [[muflon]]...). Poškozování výsadeb i přirozené obnovy při přemnožení zvěře návrat buku do českých lesů velmi ztěžuje a prodražuje.
 
== Ochrana bučin ==