Lužické hory: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Oprava gramatiky. Oprava překlepu. Nahrazení přítomného času sloves minulým. Změna formulace. značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 22:
| popisek mapy = Lužické hory (červeně) v rámci [[Krkonošská oblast|Krkonošské oblasti]]
}}
'''Lužické hory''' ({{Vjazyce2|de|''Lausitzer Gebirge''}}) jsou [[geomorfologický celek]] a nevelké pohoří na severu [[Česko|Česka]] a východě [[Německo|Německa]], které jsou vymezené přibližně městy [[Nový Bor]], [[Česká Kamenice]], [[Krásná Lípa]], [[Varnsdorf]], [[Žitava]], [[Hrádek nad Nisou]], [[Jablonné v Podještědí]] a [[Cvikov]].
Geologicky jsou Lužické hory tvořeny hlavně svrchněkřídovýmí [[pískovec|pískovci]], kterými v [[třetihory|třetihorách]] na četných místech proniklo žhavé [[magma]], jež utuhlo ve formě znělcových a [[čedič]]ových hornin. Hlavní hřeben Lužických hor tvoří 3 až 6 km široký [[Lužický hřbet]], který probíhá jižně od [[Lužický zlom|lužické poruchy]] od vrchu [[Spravedlnost (Lužické hory)|Spravedlnost]] po Horní Sedlo. V hřebenu se uplatňují izolované dominanty rozložitých [[znělec|znělcových]] a [[trachyt|trachytových]], vzácněji [[čedič|čedičových]] kup spojené do málo výrazného hřebene. Druhou částí je [[Kytlická hornatina]] která má pestrý [[Reliéf (geografie)|georeliéf]]. Tvoří ji vysoké geovertikály neovulkanických suků, hluboce zaříznutá [[Soutěska|kaňonovitá]] území a četné drobnější tvary zvětrávání a odnosu skalních hornin. Lužickými horami prochází hlavní evropské [[rozvodí]] mezi [[Baltské moře|Baltským]] a [[Severní moře|Severním mořem]], proto zde nejsou významnější vodní toky a plochy. Dle Quittovy klasifikace patří česká část Lužických hor do mírně teplé oblasti MT2. Nejvýznamnějším [[Ekosystém|ekosystémem]] hor jsou lesy. Z pohledu ochrany přírody patří většina území Lužických hor do [[Chráněná krajinná oblast Lužické hory|CHKO Lužické hory]], malá část severně od České Kamenice se nachází v [[Chráněná krajinná oblast Labské pískovce|CHKO Labské pískovce]]. Na německé straně hor navazuje [[Chráněná krajinná oblast Žitavské hory|CHKO Žitavské hory]] (''LSG Zittauer Gebirge'').
Řádek 97:
== Geologie ==
=== Geologická stavba ===
Nejstarší horniny v Lužických horách se
| titul = Geologie und Böden
| periodikum = www.naturparkblicke.de
Řádek 115:
}}</ref> S dalším prvohorními vyvřelinami se můžeme setkat v okolí [[Dolní Sedlo|Dolního Sedla]] a [[Dolní Suchá (Hrádek nad Nisou)|Dolní Suché]] severně od [[Lužický zlom|lužické poruchy]].<ref name=":13" />
Většina území je
| příjmení = Janoška
| jméno = Martin
Řádek 130:
}}</ref>
Geologicky jsou Lužické hory pokračováním Českého středohoří, reprezentují však více vyzdviženou a erozí postiženou [[Tektonická deska|tektonickou desku]]. Většina povrchových sopečných produktů byla již [[Denudace|denudací]] odstraněna, zatímco původně podpovrchové pně, [[Lakolit|lakolity]] a žíly
| titul = Blokové dělení Českého masívu
| periodikum = departments.fsv.cvut.cz
Řádek 163:
}}</ref>
Po variské [[Orogeneze|orogenezi]] se střídala období [[eroze]] a zvětrávání se suchozemskou a mořskou [[sediment]]ací. Nejstarší sedimenty vznikly před 280 milióny lety v [[perm]]u. Permskou sedimentaci vystřídala na 120 miliónů let eroze. Po ní v [[Mezozoikum|druhohorách]] zaplavilo území svrchnojurské mělké a teplé moře, v němž se ukládaly pískovce a poté [[vápenec|vápence]] a [[Dolomit (hornina)|dolomity]] obsahující mořskou
| titul = Geologie
| periodikum = luzickehory.ochranaprirody.cz
Řádek 252:
}}</ref>
Od severněji položené nižší [[Šluknovská pahorkatina|Šluknovské pahorkatiny]] odděluje Lužické hory linie spojující vsi [[Kyjov (Krásná Lípa)|Kyjov]], [[Rybniště]] a [[Dolní Podluží]] v [[Okres Děčín|okrese Děčín]], od jižně ležící [[Ralská pahorkatina|Ralské pahorkatiny]] pak spojnice mezi [[Nový Bor|Novým Borem]], [[Svor (okres Česká Lípa)|Svorem]], [[Mařenice]]mi, [[Heřmanice v Podještědí|Heřmanicemi]] a obcí [[Kněžice (Jablonné v Podještědí)|Kněžice]]. Na severu a severozápadě překračují státní hranici a pokračují pod názvem Žitavské hory až k ostré hranici s [[Žitavská pánev|Žitavskou pánví]]. Na západní straně s Lužickými horami sousedí [[Děčínská vrchovina]], spojnicí je linie Kyjov, [[Doubice]], [[Chřibská]], [[Studený (Kunratice)|Studený]], [[Kunratice (okres Děčín)|Kunratice]] a [[Česká Kamenice]].
| titul = Lužické hory, Ještědský hřbet
| vydání = 1
Řádek 429:
== Vodstvo ==
[[Soubor:Naděje 016.JPG|náhled|alt=Pohled zblízka zboku na hráz přehrady Naděje s jejím přepadem valící se vody; nad hrází se zvedá terén se zimním opadaným nezasněženým lesem|Přehrada [[Přehrada Naděje|Naděje]]]]
Po hlavním hřebeni Lužických hor probíhá hlavní evropské [[rozvodí]] [[Severní moře|Severního]] a [[Baltské moře|Baltského moře]] po linii Popova skála – Hvozd – Luž – Pěnkavčí vrch – Jelení skála – Jedlová – Malý Stožec – Plešivec – Široký vrch.<ref name=":020">Lužické hory, Ještědský hřbet, str. 20.</ref> Lužické hory jsou pramennou oblastí bez větších vodních toků. Nejvýznamnější tok, říčka [[Kamenice (přítok Labe)|Kamenice]] pramenící u Jelení skály s hlavním přítokem Chřibskou Kamenicí, má u [[Česká Kamenice|České Kamenice]] šířku čtyři metry. Toky, odvodňující východní část hor, jsou [[Šporka]] s pramenem východně od Polevska a [[Svitávka (řeka)|Svitávka]] pramenící jako Zwittelbach na Buchtbergu u [[Jonsdorf]]u asi 1 km za státní hranicí, na které se
| příjmení =
| jméno =
Řádek 471:
| strany = 13
| isbn =
}}</ref>
| příjmení = Kühn
| jméno = Jiří
Řádek 478:
| url = http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmchrpc
| datum přístupu = 2017-05-07
}}</ref> [[Přehrada Naděje]] o rozloze 1,2 ha z roku 1938 na Hamerském potoce má 10 metrů vysokou a 92 metry dlouhou hráz.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = VD Naděje
| periodikum = www.poh.cz
Řádek 499:
}}</ref>
V Žitavských horách se
Toky v Lužických horách spravují na české straně [[Povodí Ohře (státní podnik)|Povodí Ohře]] a [[Lesy České republiky]], Oblastní správa toků v Teplicích.<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 520:
| url = https://ost56.lesycr.cz/charakteristika-spravy-toku/
| datum přístupu = 2017-10-16
}}</ref> Drobné vodní toky jsou většinou ve správě jednotlivých obcí.
| příjmení =
| jméno =
Řádek 576:
}}</ref>
Louky a pastviny jsou v Lužických horách chudé, rostou v nich málo náročné druhy trav jako [[kostřava červená]], [[psineček tenký]]. Louky v podhůří jsou druhově bohatší, na jaře
| příjmení =
| jméno =
Řádek 613:
[[Soubor:Luftbild von Gipfel Jedlová.JPG|vlevo|náhled|alt=Pohled z letadla do široké krajiny zelených hor, kde se střídají kopce s nížinami a lesy s kulturními plochami, tj. obcemi a polnostmi; v dolní části fotky pod letadlem je hora Jedlová s vysílačem|Letecký pohled na vrchol [[Jedlová (Lužické hory)|Jedlové]]]]
Od roku 600 se
| příjmení =
| jméno =
Řádek 634:
| datum vydání = 2013
| datum přístupu = 14.5.2017
}}</ref> Ve 14. století jsou první zmínky o [[Rynoltice|Rynolticích]], [[Petrovice (Jablonné v Podještědí)|Petrovicích]], [[Kněžice (Jablonné v Podještědí)|Kněžicích]], [[Cvikov]]u, [[Drnovec|Drnovci]], [[Kunratice (okres Liberec)|Kunraticích]], [[Mařeničky|Mařeničkách]], [[Mařenice|Mařenicích]], [[Horní Světlá (Mařenice)|Horní]] a [[Dolní Světlá (Mařenice)|Dolní Světlé]], [[Horní Prysk|Horním]] a [[Dolní Prysk|Dolním Prysku]], [[horní Chřibská|Horn]]í a [[Dolní Chřibská|Dolní Chřibské]], [[Krásná Lípa|Krásné Lípě]] a [[Varnsdorf]]u. Les zaujímal přibližně dnešní hranice. Odlesněná část Lužických hor byla přeměněna v relativně stabilní zemědělskou krajinu s remízky, mezemi a zatravněnými plochami. V 15. století využívání dřeva z Lužických hor zintenzívnělo, bohaté zásoby dřeva přilákaly [[sklářství|skláře]]. Vznikla sklárna ve Chřibské a později v Doubici. Další sklárny byly založeny v 16. až 18. století. V roce 1530 vznikla sklárna ve [[Falknov (Kytlice)|Falknově]], roku 1554 byl založen [[Jiřetín pod Jedlovou]], v roce 1549 sklářská huť v [[Krompach]]u na úpatí Hvozdu a další sklářské hutě. Negativní dopad na lesy Lužických hor měla i [[třicetiletá válka]], během které byla vypálena většina osad a panských dvorů, které musely být
Dalšími spotřebiteli dřeva se staly zejména kovárny, cihelny, pivovary a tkalcovny a
| titul = Sklářské muzeum {{!}} Nový Bor město skla
| periodikum = www.glassmuseum.eu
Řádek 794:
}}</ref>
Na území geomorfologické jednotky se nachází jen menší sídla. Na české straně je největším z nich město [[Chřibská]] v Chřibskokamenické kotlině, dále se zde
| příjmení = Kühn
| jméno = Jiří
Řádek 904:
[[Soubor:Horni Chribska sklarna.jpg|vlevo|náhled|alt=Celková pohled na sklárnu v Chřibské z ulice, soubor domů s dvěma vysokými komíny a vpravo s vrátnicí a černými železnými vraty, v pozadí les; před sklárnou reklama s nápisem „Sklárna Chřibská, vyrábí od roku 1414“|Sklárna ve Chřibské]]
[[Husitské války]] na počátku 15. století se negativně dotkly i sklářství v Lužických horách, po jejich skončení nastal jejich další rozvoj. Z lesních hutí postupně vznikaly sklářské dílny. Sklo bylo zdobeno malováním i vypalovanými barvami. V době renesance se nacházely v Lužických horách dvě velké sklárny, v [[Horní Chřibská|Horní Chřibské]] v majetku rodu Friedrichů a v roce 1530
| příjmení = Koryťák
| jméno = Petr
Řádek 914:
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2017-05-21
}}</ref>
Uklidnění situace po [[Vestfálský mír|Vestfálském míru]] přineslo další možnosti obchodu se sklem a značný rozvoj sklářství v Lužických horách. Rozvíjela se města na hranici Lužických hor, jako [[Nový Bor]] a [[Kamenický Šenov]], která se brzy
| titul = Historie obce Kytlice: Obec Kytlice
| periodikum = www.obec-kytlice.cz
Řádek 926:
V průběhu staletí v Lužických horách vznikalo a opět zanikalo velké množství sklářských hutí. Vznik a zánik hutí byl dán především vyčerpáním surovin v jejich těsné blízkosti. Staré sklářské hutě měly velkou spotřebu dřeva. Po vyčerpání dřeva a zásob [[křemen]]e v okolí hutě bylo huť jednodušší přestěhovat. Stěhování hutí trvalo přibližně do poloviny 19. století, nástup [[železnice]] umožnil dovoz levnějších surovin a místní hutě přešly na vytápění [[Černé uhlí|uhlím]].<ref name=":1" />
Rozvoj výroby skla přinesl konkurenci a řadu inovací. Pryč je zelenavé sklo plné bublinek, vyráběné v lesních sklárnách. Barokní sklo – někdy označované jako český křišťál, bylo již tak kvalitní, že jej bylo možné zpracovávat dalším povrchovým zdobením – rytím a broušením. Další hutě
| titul = Glassrevue - Kapitoly z dějin méně známé barokní sklárny Rollhütte v Lužických horách
| periodikum = www.glassrevue.com
| url = http://www.glassrevue.com/news.asp@nid=917.html
| datum přístupu = 2017-05-25
}}</ref> u [[Juliovka|Juliovky]] a mezi [[Mařenice|Mařenicemi]] a [[Krompach|Krompachem]]. Výroba skla se začala specializovat, v
| titul = Glassrevue - Friedrich Egermann a sklárna Nová Huť v Lužických horách
| periodikum = www.glassrevue.com
| url = http://www.glassrevue.com/news.asp@nid=5989.html
| datum přístupu = 2017-05-25
}}</ref> a
| příjmení =
| jméno =
Řádek 953:
}}</ref>
Vzestup sklářství zpomalily [[napoleonské války]] na počátku 19. století, které vedly ke zhroucení exportu a zámořské kontakty převzaly sklárny v západní Evropě. Po
| titul = Sklářské muzeum {{!}} Oficiální stránky muzea
| periodikum = www.glassmuseum.eu
Řádek 1 017:
| datum vydání =
| datum přístupu = 2017-05-14
}}</ref> Těžba utichla na počátku [[Třicetiletá válka|třicetileté války]].<ref name=":4" /> O obnovení těžby se v roce 1782 pokusil [[Jan Hennevogl z Edenburku]]. Založil proto štolu [[Štola Jan Evangelista|svatého Jana Evangelisty]], která byla spojena se štolou svatého Kryštofa. Těžba probíhala s přestávkami až do ukončení
V celých Lužických horách lze najít velké množství různě velkých pískovcových lomů, které byly zdrojem písku i stavebního kamene. Z pískovce na [[Milštejn]]ě se vyráběly [[Mlýnský kámen|mlýnské kameny]]. Na Vápence u Doubice se od roku 1641 těžil [[vápenec]] lámaný ve dvou jámových lomech, které byly spojeny dopravními štolami o délce necelých 170 metrů. Těžba byla ukončena v roce 1929.<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 1 104:
=== Turistika ===
Historie turistiky v Lužických horách sahá do 19. století, zpočátku byla vázána na německé spolky. Vznikla hustá síť značených stezek spolu s rozhlednami, restauracemi a jinými turistickými cíli. Po druhé světové válce došlo k dočasnému snížení návštěvnosti hor. Krásy a kvality regionu začali objevovat od 70. let 20. století hlavně [[chalupář]]i, kteří zároveň zachránili převážnou část cenných lidových staveb před chátráním a následnou devastací. Zájem o rekreační a turistické využití Lužických hor vzrůstal poměrně pomalu. Větší zájem o turistiku byl pozorován až po roce 1990. Nárůst návštěvnosti byl zaznamenán od počátku 21. století. Je to důsledek lepší finanční situace části obyvatelstva a
| příjmení =
| jméno =
Řádek 1 165:
}}</ref>
Oblast je známá [[Podstávkový dům|podstávkovými domy]], kříži a [[Boží muka|božími
| titul = Jiřetín pod Jedlovou » Křížová hora
| periodikum = obecjiretin.cz
Řádek 1 185:
| strany =
| isbn = 80-86011-26-7
}}</ref> Rozhledny jsou v Lužických horách v Česku na Jedlové a Studenci a v Německu na Hvozdu. Dne 19. dubna 2017 vzniklo v [[Nový Oldřichov|Novém Oldřichově]] přeshraniční společenství, které má spolu se sdružením Přírodní park Žitavské hory a německou Marketingovou společností Horní Lužice za úkol vytvoření [[Destinační společnost|destinace]] Přírodní park Lužické hory a propagaci Lužických hor jako významné turistické
| titul = Lužické hory chtějí nalákat více turistů a šířit informace o regionu za hranice
| periodikum = Děčínský deník
Řádek 1 202:
[[Soubor:Hvozd 042.JPG|náhled|alt=Informační tabulka Žitavské hory na německé straně hory Hvozd; tabulka má tvar horizontálně symetrického pětiúhelníku, je vyvedená z dřevěných prkének a dvě prkénka ji také zastřešují; na tabulce je nápis {{Cizojazyčně|de|Landschafts-schutzgebiet}} (krajinná rezervace), nad ním obrázek sedící sovy a pod ním informační text v němčině, češtině a polštině o Žitavských horách|Vícejazyčná tabule Žitavské hory na německé straně hory Hvozd]]
Na německé straně hor se
| titul = Oberlausitzer Impressionen Kelchsteine Oybin
| periodikum = www.oberlausitz.de
Řádek 1 231:
==== Naučné stezky ====
[[Soubor:Údolí Mílířky - úvodní tabule.JPG|náhled|alt=Informační tabule Hornické naučné stezky Údolí Milířky stojící v lese vedle turistického rozcestníku; na dřevěné tabuli je informační text a schematická mapa stezky|Informační tabule Hornické naučné stezky Údolí Milířky]]
Na české straně hor vede ve východní části Lužických hor a Žitavských hor [[Mezinárodní naučná stezka Lužické a Žitavské hory]], částečně po linii lužické poruchy. Stezka seznamuje návštěvníky s geologickým vývojem Lužických hor a nabízí informace s přírodovědnými a kulturními
| příjmení = Kühn
| jméno = Jiří
|