Důl Michálka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 32:
=== Větrání ===
[[Soubor:Výstřižek 2.jpg|náhled|Michálka]]
Na větrní '''jámě Jan''' 22. listopadu 1885 byl uveden do provozu ventilátor soustavy Rittinger a v roce 1893 doplněn o další ventilátor soustavy Guibal. V roce 1913 jáma dosáhla konečné hloubky 382,2 m. V roce 1917 byly instalovány dva elektrické ventilátory soustavy Škoda-Reteau se sacím výkonem 1800 – 2000 m<sup>3</sup>/min., dodané firmou Spojené strojírny a.s., Smíchov s elektrickými motory firmy AEG-Union, Vídeň.<ref>Kamenouhelné
doly díl III, 1931, s. 176 větrníky, </ref>
==== Větrní jáma Eliška ====
'''Jáma Eliška''' (Elizabeth)<ref group="p.">Název jámy je dle druhorozené dcery Maria '''Elisabeth''' Josefa (1859 – 1938)</ref> byla vyhloubena ve východní části dobývacího pole (severně od údolí Kameňák) jako diagonální větrací jáma o průřezu 9,5 m<sup>2</sup> a byla mimo dobývací pole dolu Michálka. Sloužila pro větrání [[Důl Ema a Lucie|dolů Emma Lucia]] a později i dolu Michálka. V hloubce 174 m byla instalována roštová větrní pec, která ohřívala proud vzduchu na 40 °C, denně spotřebovala 05 – 0,8 t uhlí a dosahovala výkon větrů 680 – 800 m<sup>3</sup>/min. Byla to poslední větrní pec v OKR, po roce 1889 již takový způsob větrání byl plně nahrazen ventilátory. Na jámě Eliška byl v roce [[1884]] instalován ventilátor soustavy Rittinger pro zesílení větrání, v roce [[1896]] ventilátor Guibal, který byl poháněn parním strojem o výkonu 58 HP. Ventilátor z roku 1884 byl ponechán v rezervě. Samotná větrní pec byla zastavena v roce 1889. Jáma Eliška byla zrušena pravděpodobně v roce 1899.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Makarius|jméno = Roman|příjmení2 = |jméno2 = |titul = MEMENTO|vydání = |vydavatel = |místo = Ostrava|rok = 2008|počet stran = |strany = 39 až 44|isbn = 978-80-7225-271-8}}</ref><ref name=":1" />
=== Čerpání důlní vody ===
| |||