Jan Karel Krakovský z Kolovrat: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 44:
Jako osmiletý, roku 1757, se stal členem řádu [[Maltézský řád|Maltézských rytířů]]. O devět let později vstoupil do armády, kde sloužil v dragounském pluku č. 37 jako [[Praporčík|praporečník]] a následně si roku 1768 koupil hodnost kapitána (''Hauptman'') v [[34. pěší pluk|34. pěším pluku]]. Do [[Válka o bavorské dědictví|války o bavorské dědictví]] příliš nezasáhl, ale přesto po jejím skončení získal hodnost [[Major|majora]]. Od roku 1788 velel [[19. pěší pluk|19. pěšímu pluku]] a když byl o rok později zraněn při [[obléhání Bělehradu]], byl povýšen na [[Generálmajor|generálmajora]].
V roce 1792 byl jako velitel brigády převelen k rakouskému dělostřelectvu a nasazen do 1. koaliční války s revoluční Francií. Roku 1795 byl pověřen vedením dělostřelectva rakouské Hornorýnské armády. S ním se v zimě 1796-1797 vyznamenal při dobytí opevněného [[Kehl|Kehlu]] naproti [[Štrasburk|Štrasburku]]. Po novém německém tažení povýšil v říjnu 1800 na [[General-Feldzeugmeister|Generál - polní zbrojmistr|generála - polního zbrojmistra]] a v dubnu 1801 se stal tajným radou, c. k. [[Císařský komorník|komořím]] i majitelem 36. pěšího pluku.
Od roku 1803 byl téměř až do své smrti velícím generálem v Čechách, kde se osvědčil za válečných let 1805 a 1809. V [[Bitva u Slavkova|bitvě u Slavkova]] velel společně s ruským generálem [[Michail Andrejevič Miloradovič|Miloradovičem]] čtvrté koloně o síle 23 000 mužů a 76 děl. V roce 1809 velel 2. armádnímu sboru, s kterým v dubnu přes Šumavu vytáhl z Čech k Řeznu ([[Regensburg|Řezno]]) a v červenci se bil v [[bitva u Wagramu | bitvě u Wagramu]]. Ještě toho roku byl 10. září povýšen na [[polní maršál|polního maršála]].
| |||