Heinz Guderian: Porovnání verzí

Jednalo se o hlavního tvůrce [[Tanková doktrína|tankové doktríny]] [[wehrmacht|německé armády]] i teorie [[blitzkrieg]]u. Jeho kniha ''[[Achtung! Panzer!]]'' z roku [[1937]] je dosud považována ze jednu ze základních učebnic taktických a strategických zásad úlohy tankových jednotek a letectva. Tato seskupení se staly jádrem wehrmachtu v moderní válce, které dokázaly provést hluboké průlomy a obklíčení velkých útvarů nepřátelských vojsk. Během [[druhá světová válka|druhé světové války]] byl velitelem [[Tankový sbor|tankového sboru]] ([[Invaze do Polska (1939)|Invaze do Polska]], [[bitva o Francii|Invaze do Francie]]), posléze [[Tanková armáda|tankové armády]] ([[Operace Barbarossa|Operace]] [[Operace Barbarossa|Barbarossa]] )Během úspěšného tažení a pronásledování britských expedičních vojsk u Dunkerque mu Hitler nedovolil zničit nepřítele. Jeho jednotky a taktika se osvědčila a při napadení Sovětského svazu způsobila Rudé armádě obrovské materiální a lidské ztráty.Během ruského tažení se naplno projevily jeho spory s nadřízenými, dobře živené vynalézavostí, s jakou dokázal obcházet či přímo ignorovat rozkazy, které se mu nehodily. Po neúspěchu wehrmachtu dobýt Moskvu, kdy Hitler Guderianase nezjištně zastavil seGuderian dostal do vůdcovy nevole a [[25. prosinec|25. prosince]] [[1941]] byl odvolán aspolečně s vrchním velitelem pozemního vojska Waltherem von Brauchitschem. Guderian byl přemístěn do rezervy [[OKH]] pro ignorování [[Adolf Hitler|Hitlerových]] rozkazů zakazujících ústup. Byl přesvědčen, že viníkem jeho odvolání byla pomluva polního maršála Klugeho, který tak chtěl zamaskovat své chyby. Guderian dokonce vyzval Klugeho na osobní souboj, který však Hitler zakázal.

[[1. březen|1. března]] [[1943]] byl znovu povolán do služby jako generální inspektor tankových vojsk a měl na starost dohled nad vývojem, výrobou a výcvikem obrněných jednotek. Na rozdíl Hitlera,který preferoval technické novinky a rozmanitost, Guderian dával přednost menším, lehčím a jednoduchým zbraním s dostatečným dojezdem. Od [[21. červenec|21. července]] [[1944]] do [[28. březen|28. března]] [[1945]] byl šéfemnáčelníkem generálního štábu pozemních vojsk ([[OKH]].) Po ostrých sporech s Hitlerem, které neustávaly a byly čím dál víc vyhrocenější, obdržel od vůdce rozkaz, aby rezignoval "ze zdravotních důvodů" .

Po válce žil tři roky v americkém zajetí v Rakousku, nebyl však obžalován z válečných zločinů a nebyl přivolán k Norimberskému procesu, ppřestože v této věci intervenovali poláci a sověti. Byl to mimořádně schopný generál, patrně jeden z nejlepších německých vojevůdců celého období války, ale neobdržel hodnost polního maršála. Na sklonku života vydal knihu ''Erinnerungen eines Soldaten'' (v České republice vyšlo jako ''Vzpomínky generála''), kde popisuje své zkušenosti s činností ve wehrmachtu. Zemřel v bavorském Allgäu - Schwangau roku [[1954]].