Lehký kulomet vz. 26: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 63:
ZB vz. 26 fungoval na principu odběru prachových plynů, které jsou odebírány na ústí hlavně. Pod hlavní měl dlouhý plynový píst, proti kterému se seřiditelným kanálkem, umístěným přibližně v polovině délky hlavně, odváděly prachové plyny. Tlakem plynů se píst zatlačil dozadu. přitom se odemkl závěr, sestávající z výklopného závorníku a nosiče závorníku v prodloužení pístu. Píst zároveň tvořil základní prvek uzamykacího a bicího mechanismu. Zbraň střílí z [[otevřený závěr|otevřeného závěru]] a je vybavena [[střelecká pohotovost|střeleckou pohotovostí]]. Střelivo se do nábojové komory zasouvalo z segmentového zásobníku, nasazovaného z horní strany zbraně.
 
Při konstruování se kladl důraz na snadnou rozebíratelnost, nenáročnou údržbu a jednoduché ovládání při střelbě. Hlaveň byla chlazená vzduchem pomocí žeber po celé své délce a u ústí měla děrovaný tlumič plamene. Při používání zbraně se ukázalo, že žebrovaní na povrchu hlavně příliš nefunguje a v některých případech dokonce zbraň zahřívá (prokázáno v opevnění). Z tohoto důvodu bylo u dalších verzíchverzí od žebrování upouštěno. Hlaveň odolávala až 200 ranám nepřetržité střelby, celkově dokázala vydržet až 15 000 ran. Pokud se přehřála, dala se snadno a rychle vyměnit. V boji ho dokázal přenášet a ovládat jeden muž. Při střelbě se kulomet opíral o skládací dvojnožku, která usnadňovala míření a střelbu.[[Soubor:CSR soldiers ZB vz 26.PNG|thumb|left|Čs. vojáci s kulometem vz. 26|243x243px]]
 
== Kulomet vz. 30 ==