Oskar Brázda: Porovnání verzí

Přidáno 5 bajtů ,  před 2 lety
Studium úspěšně ukončil na Akademii výtvarných umění ve [[Vídeň|Vídni]] a poté, díky [[císař]]skému [[stipendium|stipendiu]], studoval v [[Itálie|Itálii]]. V roce [[1915]] se v [[Řím]]ě oženil s [[Amelie Posse-Brázdová|Amelií Posse]]. V průběhu [[První světová válka|1. světové války]] se seznámili s [[Edvard Beneš|Edvardem Benešem]] a aktivně se účastnili i [[První československý odboj|1. československého odboje]]. Oba byli dokonce v letech [[1915]]–[[1916]], jako nepřátelští cizinci, [[internace|internováni]] na [[Sardinie|Sardinii]] ve městě [[Alghero|Algheru]]. Po roce 1920 prožil závratnou karieru v Itálii, stal se portrétistou římské aristokracie a honorace. V roce 1924 zahajoval Brázdovu výstavu v Římě sám [[duce]] [[Benito Mussolini]] zvoláním: „Sláva Brázdova je slávou Itálie!“ V roce [[1925]] se změnila politická situace v [[Itálie|Itálii]], a proto ji s rodinou opustil a vrátil se zpět do vlasti. Kvůli krásné krajině v okolí koupil spolu se svou ženou [[Amelie Posse-Brázdová|Amelií Posse-Brázdovou]] [[baroko|barokní]] zámek [[Líčkov]] nedaleko [[Žatec|Žatce]], tehdy již 50 let neobydlený, kam se spolu s ní a se svými dvěma syny (Bohuslavem a Janem) přestěhoval a intenzivně tvořil.Jeho žena, švédská aristokratka, příbuzná švédské královské rodiny se proslavila svými romány Slunné zajetí, Pestrá volnost a dalšími nejen ve Švédsku a Československu, ale i v Itálii, Německu a Anglii. Dnes její památku připomíná Museum Amelie Posse-Brázdové v jižním Švédsku ve Skåne.
 
Po začátku [[Druhá světová válka|2. světové války]] musel zámek opustit a nějaký čas strávil i ve vězení, ze kterého byl propuštěn až po intervenci ze zahraničí. Po válce se vrátil na zámek, ale ten mu byl v roce [[1948]] vyvlastněn a přišel i o část obrazů, kterými státu zaplatil tzv. [[milionářská dávka|milionářskou dávku]]. Na zámku však zůstal. Po roce [[1989]] jeho druhá žena Marie, rozená Weissová, získala díky [[restituce|restitucím]] manželův majetek zpět a na zámku [[Líčkov]] vytvořila [[Galerie Oskara Brázdy|Galerii Oskara Brázdy]], kde návštěvníci zámku mohou vidět množství jeho děl i osobních věcí. Největší sbírku Brázdových děl kromě kolekce Marie Weis Weissové-Brázdové na Líčkově vlastní Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie Petra Brandla v Praze.
 
V jedné z francouzských kaváren se Brázda v rove 1915 seznámil s Pablem Picassem, ale jeden se o druhého nezajímal. Podruhé se setkal s Picassem v roce 1917 v Římě. V letech 1921 a 1922 trávil dovolenou na Capri s T. G. Masarykem a zůstali celoživotními přáteli. V roce 1924 obdržel Brázda vysoké vyznamenání od italského krále Řád koruny Itálie a byl jmenován komturem a přijat králem k veřejnému slyšení. První Brázdovu monografii napsal v Itálii v roce 1924 Giovanni Marini. Malířův atelier ve Vatikánu ve Ville Czechina navštívil i papež [[Benedikt XV.]], bratr švédského krále princ Eugen, dirigent [[Arturo Toscanini]], italská nositelka Nobelovy ceny za literaturu [[Grazia Deleddaová|Grazia Deledda]], [[Edvard Beneš]], [[Milan Rastislav Štefánik]] i [[Benito Mussolini]].
Neregistrovaný uživatel