Svoji přezdívku ''Krvavý Ferdinand'' získal díky svému tvrdému přístupu ke svým nejvyšším spolupracovníkům, důstojníkům a v podstatě všem vojákům. Nejvyšší i nižší důstojníci a mužstvo jím obecně pohrdalo zejména za brutální metody na svých podřízených a servilní postoj vůči nacistické špičce. Vrcholem jeho politiky, bylo rozkaz z roku 1945,kdy měli být všichni vojáci nalezeni za linií fronty bez písemného potvrzení, na místě bez soudu na jeho zodpovědnost popraveni. Během Opavsko-ostravské operace na konci dubna 1945 dokonce neváhal postřílet část svého velitelského štábu, která nedůvěřovala v jeho vítězství ani ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že Ostrava je definitivně ztracena a přístup na severní Moravu otevřen.
Ke konci války působil na straně německé armády proti [[Pražské povstání|povstání v Praze]] a neváhal vydávat další brutální rozkazy. Schörner dokonce vydal rozkaz jednotkám v Praze, které byly obklíčeny, aby bez váhání zneužili bezbranné obyvatele PrahPrahy a použili je jako ochranné živé štíty. Do posledních dnů války utvrzoval Hitlera a Goebbelse o své bezměrné oddanosti a víře v nacistické Německo. Svoje brutální rozkazy na území Protektorátu zdůvodňoval například tím, že skutečným cílem Rudé armády není prioritně Berlín, ale metropole Čech a Moravy Praha. ''(Kdo je vládcem české kotliny, je skutečným vládcem Evropy)''. JakoByl zastánce a vykonavatel nejpřísnější vojenské disciplíny, která popravovala všechny vojáky i za převlečení do civilního oděvu,. Paradoxně samotný Schörner 8.května u Jaroměře dezertoval, opustil svojicelou armádu jako dezertér a odletěl letadlem do Rakouska. Zde byl však za deset dnů u Salzburgu spojeneckými vojsky rozpoznán a zatčen v civilním oděvu a předán sovětům.
== Život po válce ==
Poté, co hojej Američané rozpoznali a odhalili, byl Schörner zatčen a převezendeeportován do [[Sovětský svaz|SSSR]], kde byl až v roce 1952 odsouzen k 25 letům vězení. Trest mu byl však později snížen na 12 let a v prosinci 1954 byl propuštěn na svobodu a poté převezen do [[Německá demokratická republika|NDR]]. Po návratu do vlasti mu byla nabídnuta funkce generálního inspektora lidové armády NDR. Tu však odmítl a v roce [[1958]] mu vláda umožnila emigraci do Západního Německa. Zde v západním Německu byl však znovu zatčen, uvězněn a obviněn z nezákonných poprav nejen německých vojáků podezřelých z dezerce a dalším jehotrestných rozkazům a nařízenímčinům. Byl odsouzen ke čtyřem a půl roku,které strávil ve vězenívazby. Propuštěn byl v roce [[1963]] a až do své smrti v roce [[1973]] žil v ústraní v Mnichově. Na konci šedesátých let poskytl rozsáhlý rozhovor italskému historikovi [[Mario Silvestri]]mu, ve kterém se soustředil spíše na svůj podíl na německo-rakouském vítězství v [[bitva u Caporetta|bitvě u Caporetta]] během první světové války, než na roli, kterou měl ve druhé světové válce. Když zemřel, byl posledním německým polním álnermaršálemmaršálem; žádný jiný voják od té doby nebyl povýšen.
