Ferdinand Schörner: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
Životopis - Největší vojevůdci 2.sv.války - J.Orel (Alpress F.Místek 2010) značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 20:
}}
'''Ferdinand Schörner''' ([[12. červen|12. června]] [[1892]], [[Mnichov]], [[Bavorsko]] – [[2. červenec|2. července]] [[1973]], taktéž "''Krvavý Schörner"'') byl
== Život
Svoji přezdívku ''Krvavý Ferdinand'' získal díky svému tvrdému přístupu ke svým nejvyšším spolupracovníkům, důstojníkům a v podstatě všem vojákům. Nejvyšší i nižší důstojníci a mužstvo jím obecně pohrdalo zejména za brutální metody na svých podřízených a servilní postoj vůči nacistické špičce. Vrcholem jeho politiky, bylo rozkaz z roku 1945,kdy měli být všichni vojáci nalezeni za linií fronty bez písemného potvrzení, na místě bez soudu na jeho zodpovědnost popraveni. Během Opavsko-ostravské operace na konci dubna 1945 dokonce neváhal postřílet část svého velitelského štábu, která nedůvěřovala
Ke konci války působil na straně německé armády proti [[Pražské povstání|povstání v Praze]] a neváhal vydávat další brutální rozkazy. Schörner dokonce vydal rozkaz jednotkám v Praze, které byly obklíčeny, aby bez váhání zneužili bezbranné obyvatele Prah a použili je jako ochranné živé štíty. Do posledních dnů války utvrzoval Hitlera a Goebbelse o své bezměrné oddanosti a víře v nacistické Německo. Svoje brutální rozkazy na území Protektorátu zdůvodňoval například tím, že skutečným cílem Rudé armády není prioritně Berlín, ale metropole Čech a Moravy Praha. ''(Kdo je vládcem české kotliny, je skutečným vládcem Evropy)''. Jako zastánce a vykonavatel nejpřísnější vojenské disciplíny, která popravovala všechny vojáky i za převlečení do civilního oděvu, Schörner opustil svoji armádu jako dezertér a odletěl letadlem do Rakouska. Zde byl však za deset dnů u Salzburgu spojeneckými vojsky rozpoznán v civilním oděvu a předán sovětům.
Poté, co ho Američané předali Sovětům u [[Salzburg]]u, byl převezen do [[Sovětský svaz|SSSR]], kde byl odsouzen k 25 letům vězení. Trest mu byl však později snížen na 12 let a již v roce [[1955]] byl propuštěn na svobodu a převezen do [[Německá demokratická republika|NDR]]. Po návratu do vlasti mu byla nabídnuta funkce generálního inspektora lidové armády NDR. Tu však odmítl a v roce [[1958]] emigroval do Západního Německa. Zde byl znovu uvězněn a obviněn z nezákonných poprav německých vojáků podezřelých z dezerce. Byl odsouzen ke čtyřem a půl roku, které strávil ve vězení. Propuštěn byl v roce [[1963]] a až do své smrti v roce [[1973]] žil v ústraní v Mnichově. Na konci šedesátých let poskytl rozsáhlý rozhovor italskému historikovi [[Mario Silvestri]]mu, ve kterém se soustředil spíše na svůj podíl na německo-rakouském vítězství v [[bitva u Caporetta|bitvě u Caporetta]] během první světové války, než na roli, kterou měl ve druhé světové válce. Když zemřel, byl posledním německým polním maršálem; žádný jiný voják od té doby nebyl povýšen.▼
== Život po válce ==
▲Poté, co ho Američané
== Shrnutí vojenské kariéry ==
|