České divadlo: Porovnání verzí

V  průběhu [[14. století]] došlo, díkyv důasledku [[husitství|husitskémuhusitského hnutí]] k  omezování rozvoje divadelnictví na českém území. Důsledky přerušení tohoto vývoje byly pro české divadlo opravdu obrovské, protože došlo ke ztrátě spojení s  Evropu, lidé se začali zajímat o  zcela jiné literární žánry. Tím byla samozřejmě narušena kontinuita vývoje a české divadlo již nikdy nenavázalo na svoje počátky. Z této doby pochází nejstarší české drama [[Mastičkář]] a [[Hra tří Marií]].

V  [[16. století]] do českých zemí pronikal [[humanismus]], který přinesl nový zájem o  [[divadlo]], ten se nejprve projevil na [[Univerzita Karlova|pražské universitě]] (zde se hrálo již v r. roce [[1535]]) a teprve později se zájem rozšířil do dalších škol a mezi lid. Zhruba od roku [[1550]] navštěvovaly české země anglické kočovné společnosti, to samozřejmě vedlo k  rozvoji dvorských slavností, tím se světové divadlo dostávalo do povědomí české šlechty.

Tvorbě v českých zemích dominovala nejprve [[latina]], později se prosadila i [[čeština]], tato tvorba již byla poměrně silně ovlivněna cizími vzory a tím pádem humanistickými [[myšlenka]]mi, proto hovoříme o  tzv. latinsko-českém humanistickém divadle.

V  tomto období [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]] prosadili latinsky hrané hry – jezuitské divadlo. To znamenalo, že se zde hrály velmi kvalitní [[Divadelní hra|hry]], což ale bylo na úkor české tvorby. Tyto hry byly často [[Protireformace|protireformační]] a tak i napomáhaly rekatolizaci českých měst.

Česky se hrálo pouze na [[Vesnice|vesnicích]], kde vznikalo tzv. sousedské divadlo, zde se hrály především [[pašije|pašijové]] hry, hry o světcích (např. ''O  svaté Dorotě''), dále se začal prosazovat zajímavý směr – [[česká zpěvohraZpěvohra#Tzv._české_zpěvohry|lidové zpěvohry]].

Zhruba od roku [[1700]] začaly do českých zemí jezdit různé divadelní kočovné společnosti především z  [[Německo|Německa]], později i z  [[Itálie]]. Tyto společnosti sem jezdily nejprve náhodně, později se do Čech dostávaly pravidelně. Tyto společnosti seznámily české prostředí s  [[Opera|operou]], která se zde stala velmi populární.

Tato [[popularita]] vedla k  tomu, že bylo v  [[Praha|Praze]] roku [[1739]] založeno první „kamenné“ divadlo – [[Divadlo v Kotcích]], toto divadlo bylo zcela německé. Objevila se jediná hra v českém jazyce: roku [[1771]] se jí stal ''Kníže Honzík'', přeložený Janem Josefem Zebererem dle německého originálu "Herzog Michel" Karla Friedricha Krügera. Tato hra byla ale hrána německými herci, kteří češtinu komolili, a proto byli vypískáni.

Roku [[1783]] bylo otevřeno [[Stavovské divadlo|Hraběcí Nosticovo národní divadlo]] v  tomto divadle se zpočátku hrálo pouze německy, ale již od roku [[1785]] se zde objevovaly česky hrané hry (nikoli české), nejprve se česky hrálo nepravidelně, ale poměrně brzy se v  Nosticově divadle stala čeština pravidelnou, hry českých autorů se objevily až později (kolem roku [[1795]]), nejprve jako odpolední představení. Ta ale byla brzy zrušena pro malou návštěvnost.

V  letech [[1786]]–[[1789]] existovala [[Bouda (divadlo)|Bouda]]. Zde se prosadila myšlenka českých her. V duchu původně dobře myšleného hesla „Co je české, to je hezké“ zde však začalo rychle docházet k prosazování českých her na úkor kvality. Tatáž národní myšlenka přitom ovlivňovala české národní obrození až do [[Karel Havlíček Borovský|K. H. Borovského]].

V  roce [[1849]] byla založena první česká ochotnická společnost a brzy poté vznikly další. Tyto společnosti si kladly za cíl (podle Tylova programu) šířit osvětu i mimo [[Praha|Prahu]], přičemž se zaměřovaly na [[venkov]] a malá města, tím se do těchto míst dostalo profesionální divadlo, které mělo nepochybně větší úroveň než místní amatérská sdružení (sousedské hry), které příležitostně účinkovaly. Dopad těchto kočovných společností byl relativně velký a přestože jejich hry byly poměrně oblíbené, nevyhnuly se tyto kočovné společnosti velkým finančním problémům.

Roku [[1862]] došlo k otevření [[Prozatímní divadlo|Prozatímního divadla]], toto divadlo bylo pouze české a hrála se v  něm česká tvorba. To způsobilo, že se české divadlo zcela oddělilo od divadla německého. To samozřejmě krátkodobě způsobilo pokles kvality české tvorby, bylo třeba hrát pořád česky, nikoli občas. Tento pokles byl, ale brzy (zhruba během 2–3 let) eliminován a česká tvorba začala vycházet z evropských vzorů, což způsobilo prudký vzestup kvality [[Divadelní hra|her]].

[[Soubor:Narodni divadlo Praha 1881.jpg|thumb|Dřevořezba z  roku [[1881]]. Vedle novostavby Národního divadla stojí dosud nepřipojené Prozatímní divadlo. Polákův dům (zcela vpravo) je ještě v původní podobě.]]

16. května [[1868]] byl položen základní kámen [[Národní divadlo|Národního divadla]], který byl přivezen až z  [[Říp]]u a na který poklepal národní buditel [[František Palacký]]. Toto divadlo bylo postaveno jednak ze sbírek lidu, výraznou částkou přispěla [[šlechta]] a císař [[František Josef I.]]. Otevřeno bylo 11. června [[1881]] operou [[Bedřich Smetana|Bedřicha Smetany]] ''[[Libuše (opera)|Libuše]]''. 12. srpna téhož roku vyhořelo, ale okamžitě byla uspořádána lidová sbírka a znovu otevřeno bylo už v 18. listopadu [[1883]] opět Smetanovou Libuší. Výzdobu a architekturu tohoto divadla vytvořila tzv. [[Generace Národního divadla]]. Po jeho otevření se jeho součástí stalo bývalé [[Prozatímní divadlo]].

Od roku [[1900]] se začaly prosazovat nové umělecké styly ([[impresionismus]], [[symbolismus]], [[expresionismus]] atp.), které byly v tu dobu poměrně populární, v  tu dobu se v  českých divadlech hrály moderní světové [[Divadelní hraDrama|hry]], popř. moderní české hry. Kvalita nastudování bývala v  lepších divadlech na velmi vysoké úrovni.

V roce [[1945]] byl uzákoněn zákaz divadelního podnikání a divadla byla postupně znárodňována, tento proces dostávání divadel pod vliv státu byl zakončen v březnu [[1948]], kdy byl vydán divadelní zákon<ref>[http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-32/zneni-0] Předpis č. 32/1948 Sb. Zákon, kterým se vydávají základní ustanovení o zřizování divadel a o divadelní činnosti (divadelní zákon) ze dne 20.03.1948, částka 15/1948.</ref>. Tím se divadla zcela dostala do úlohy šiřitele ideologie [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Tato role byla po roce [[1956]] oslabena, v pozdějších letech byl možný ještě svobodnější projev, ale k obnovení svobody nedošlo. V tomto období vznikla řada tzv. [[Divadla malých forem|divadel malých forem]], která byla porůznu zakazována a povolována, popř. stěhována na méně lukrativní místa. I přesto, nebo možná právě proto bylo české divadlo v šedesátých letech na vysoké úrovni a platilo za jedno z &nbsp;nejdůležitějších na světě, o tehdejším českém divadle se obdivně vyjadřuje i např. [[Peter Brook]].

* [[Divadlo Zaza branou]]

* [[Divadlo Husa na provázku]]

* [[Žižkovské divadloDivadlo Járy Cimrmana]]

* [[Paravan (divadlo)|Divadlo Paravan]]