Otevřít hlavní menu

Změny

oprava překlepů, interpunkce apod.
 
=== Vláda ===
V roce 1632 po smrti svého otce knížete Jana Oldřicha zdělil veškeré majetky v Čechách a ve Štýrsku. Roku [[1637]] jej [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinand III.]] jmenoval [[Tajná rada|tajným radou]], přičemž obdržel [[Řád zlatého rouna]]. Rok poté mu byla udělena pocta vést zvláštní diplomatickou misi, při níž měl papeži [[Urban VIII.|Urbanu VIII.]] oznámit volbu Ferdinanda III. jako nového římského krále a tedy budoucího císaře. Pro tuto cestu nechal Jan Antonín zhotovit tzv. ''Zlatý kočár'', ježjenž je dodnes uchováván na [[Český Krumlov (hrad a zámek)|zámku v Českém Krumlově]].
 
Následujícího roku [[1639]] se oženil s protestanskouprotestantskou markraběnkou [[Anna Marie z Eggenbergu|Annou MariiMarií z Brandenburg-Bayreuthu]], z jejichž manželství vzešly dvě dcery a dva synové – starší [[Jan Kristián I. z Eggenbergu|Jan Kristián I.]] ([[1641]]) a mladší [[Jan Seyfried z Eggenbergu|Jan Seyfried]] ([[1644]]).
 
Jan Antonín I. podobně jako jeho otec pokračoval v úsilí o rozšiřování eggenberského panství a štědře vykupoval pozemky v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]], které pak připojoval ke [[Krumlovské vévodství|Krumlovskému vévodství]]. Jeho životním cílem, stejně jako jeho otce, však bylo zasednout v [[Říšský sněm (Svatá říše římská)|Říšském sněmu]], čemuž ovšem dlouhodobě bránila [[Protestantismus|protestantská]] říšská knížata, jimž vadila [[Římskokatolická církev|katolická]] orientace [[Eggenbergové|knížat z Eggenbergu]]. Právě proto, aby si Jan Antonín I. protestantskou část sněmu naklonil, pojal za choť protestantku Annu Marii. Nicméně získání panství uvnitř říše, což byla jediná možnost, jak by se knížazaknížata z Eggenbergu stala říšskými knížaty, protestanská klika nadále bránila.
 
Ve 40. letech však došlo k osamostatnění gradišského hejtmanství od hrabství [[Gorizia|Gorice]] v [[Aquileia|Aquileii]] se dvěma městy a 17 vesnicemi, načež císař Janu Antonínovi I. koupi tohoto poměrně chudého panství okolo města [[Gradisca d'Isonzo|Gradišky]] nabídl. Ač se jednalo z ekonomického hlediska o málo významnévýznamný územíkraj, Gradiška se nacházela na území [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]], což by držiteli panství udělovalo právo zasedat ve sněmu. Jan Antonín I. za císařových podmínek, že Jan Antonín I. zaplatí kompenzaci 200 000 zlatých, dále nebude vyžadovat uhrazení veškerých nákladů spojených s diplomatickou misí k papeži v roce [[1638]] a zároveň postoupí císaři jihočeské panství [[Štěkeň]], na koupi Gradišky přistoupil.
 
Následně bylo zřízeno tzv. [[Gorice a Gradiška|Okněžněné hrabství Gradiška]] a Jan Antonín I. se stal [[25. únor]]a [[1647]] 1. okněžněným hrabětem gradišským, čímž zajistil sobě a svým potomkům právo zasedat v [[Říšský sněm (Svatá říše římská)|Říšském sněmu Svaté říše římské]]. On sám však ve sněmu nikdy nezasedl, neboť nečekaně zemřel o dva roky později ve věku 39 let.
Během svého života se Jan Antonín I. proslavil jako velmi schopný diplomat a [[polyglot]] a mimo svá zahraniční působení pobýval mezi palácem ve [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]] a [[Český Krumlov (hrad a zámek)|krumlovským zámkem]].
 
Vzhledem ke své nečekané smrti nezanechal Jan Antonín I. žádnou závěť, jež by upřesňovala vyrovnání mezi jeho potomky. Regentství nad rodovými panstvími se dočasně ujala jeho choť, kněžna [[Anna Marie z Eggenbergu|Anna Marie]], ovšem s nabytím plnoletosti bratry [[Jan Kristián I. z Eggenbergu|Janem Kristiánem I.]] a [[Jan Seyfried z Eggenbergu|Janem Seyfriedem]], zažehl dlouholetý spor ohledně majetkového vyrovnání. Spor byl částečně vyřešen roku [[1665]] za asistence diplomata [[Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu|Jana Adolfa I. ze Schwarzenbergu]], načež si bratři panství rozdělili a dočasně tak vznikla starší rodová větev krumlovská v čele s Janem Kristiánem a mladší štýrská Jana Seyfrieda, než se smrtí bezdětného Jana Kristiána I. majetek opět spojil pod vládou mladšího z bratrů.
 
== Související články ==
Anonymní uživatel