Vědecká knihovna v Olomouci: Porovnání verzí

| Výpůjčka = 585 205 300

}}

'''Vědecká [[Knihovna (instituce)|knihovna]] v [[Olomouc]]i''' se řadí mezi nejvýznamnější knihovny na území Česka s unikátním souborem historických fondů. Tento soubor tvoří 1 451 [[rukopis]]ů, 1 700 [[inkunábule|prvotisků]] a téměř 80 000 svazků starých tisků. Knihovna byla založena v roce 1566 a až do roku 1860 plnila funkci knihovny [[Univerzita Palackého v Olomouci|olomoucké univerzity]]. Právo [[povinný výtisk|povinného výtisku]] pro [[Morava|Moravu]] získala knihovna v roce 1807 a od roku 1947 pak pro celé území tehdejšího [[Československo|Československa]], v současnosti má knihovna toto právo pro území celého Česka.

 

 

== Historie ==

=== Knihovna olomoucké univerzity ===

[[Univerzita Palackého|Olomoucká univerzita]] byla jako první vysoké učení na [[Morava|Moravě]] založena olomouckým biskupem [[Vilém Prusinovský z Víckova|Vilémem Prusinovským z Víckova]] (1565-1572), který v reakci na převažující luteránství na Moravě (až 90 % obyvatel bylo protestantského vyznání) pozval v roce 1566 do města příslušníky [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Tovaryšstva Ježíšova]]. Z jejich řádového domu - koleje postupně vznikla akademie s právem promovat k univerzitním hodnostem. K povýšení jezuitské koleje na plnohodnotné vysoké učení došlo za Prusinovského nástupce na olomouckém biskupském stolci [[Jan XVII. Grodecký|Jana Grodeckého]]. Dne 22. prosince 1573 potom římskoněmecký císař [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmilián II.]] potvrdil fundaci biskupa Prusinovského a současně dal olomoucké jezuitské koleji právo udělovat univerzitní hodnosti.

Katastrofální důsledky měla pro Olomouc [[třicetiletá válka]] a knihovna nebyla výjimkou. Zpočátku se sice díky pobělohorským konfiskacím fond rozrůstal, ovšem osmiletá švédská okupace, která teď už bývalé hlavní město Moravy téměř zlikvidovala, citelně ochudila i knihovnu. Švédská královna [[Kristýna I.|Kristýna]] pověřila své vojevůdce, aby během svých válečných tažení věnovali mimořádnou pozornost uměleckým předmětům. Jediný zbylý jezuita ve městě, knihovník Jiří Pellinga se sice pokoušel knihy utajit, Švédové však univerzitní knihovnu vypátrali a dnes se v literatuře uvádí, že z Olomouce odváželi na sto vozů plně naložených uměleckými předměty, knihami a archiváliemi. Řada olomouckých historických fondů je dnes uložena v [[Královská knihovna ve Stockholmu|Královské knihovně ve Stockholmu]] a [[Univerzitní knihovna v Uppsale|Univerzitní knihovně v Uppsale]].

 

Na doplnění univerzitní knihovny bylo v období po třicetileté válce vyčleněno více prostředků a četnější byly také různé knižní dary. Podle dochovaného svazkového katalogu knihovny z roku [[1704]] v ní bylo 4 000-5 000 svazků. Dalších 2 000-2 500 měli u sebe představení a učitelé. V roce 1773 byl jezuitský řád zrušen a univerzita i knihovna převedena do správy státu. Členům řádu přitom bylo dovoleno ponechat si knihy, které měli ve svých příručních knihovnách. Po této „redukci“ fondu v něm v roce 1773 zůstalo pouze 8091 svazků.

 

 

=== Samostatná knihovna ===

Třetí období existence knihovny začíná v roce 1860, kdy již měla na 250 000 svazků. V tomto roce byla zrušena olomoucká univerzita (status univerzity se jí vrátil 1827); zrušení přečkaly pouze univerzitní knihovna a [[Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého|teologická fakulta]] (do roku 1873 také [[Lékařská fakulta Univerzity Palackého|lékařská fakulta]]). Z univerzitní knihovny se stala „Studijní“. Jádrem čtenářů už nebyli vysokoškolští studenti a profesoři, ale zejména učitelé a studenti olomouckých středních škol.