Thurn-Taxisové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
osobnosti rodu |
→Rod v Českých zemích: doplnění rodu v Čechách |
||
Řádek 31:
Jako první do [[Čechy|Čech]] dorazil František, který měl čtyři syny, z nichž nejznámějším se stal [[Jindřich Matyáš Thurn]] ([[1567]]-[[1640]]). Vychovali jej v [[římskokatolická církev|katolické víře]], v dospělosti však přestoupil k [[Protestantismus|protestantskému náboženství]]. Jako mladý bojoval proti Turkům. V roce [[1609]] se stal velitelem [[české stavovské povstání|stavovského vojska]]. Po [[Pražská defenestrace (1618)|pražské defenestraci]] jej jmenovali direktorem a vrchním [[velitel]]em stavovského vojska. Bojoval v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]], porazil císařskou armádu u [[Vídeň|Vídně]]. Ovšem nebyl vrchním velitelem vojsk, která bojovala na [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]]. Po porážce utekl s [[Fridrich Falcký|Fridrichem Falckým]], válčil v [[Dánsko|dánských]] a [[švédsko|švédských]] službách. [[Albrecht z Valdštejna]] jej zajal v [[Bitva u Stínavy|bitvě u Stínavy]], ale propustil jej. Záhy poté Jindřich Matyáš v [[Emigrace|emigraci]] zemřel.
V [[17. století]] získali
V [[19. století]] držel [[Karel Anselm Thurn-Taxis|Karel Anselm]] [[Litomyšl]], jeho nevlastní mladší bratr [[Maxmilián Josef z Thurnu a Taxisu|Maxmilián Josef]] (1769–1831) z [[Řezno|řezenské]] větve rodu v roce 1809 zdědil [[Loučeň (zámek)|Loučeň]] a [[Dobrovice|Dobrovici]]
[[Rudolf Thurn-Taxis|Rudolf]] ([[1833]]-[[1904]]) po studiích práv obhajoval práva [[Češi|českého národa]]. S [[Karel Jaromír Erben|K. J. Erbenem]] vydával právnický [[časopis]], přispíval do [[Národní listy|Národních listů]] a [[Riegrův slovník naučný|Riegrova naučného slovníku]]. Založil a stal se prvním předsedou [[Hlahol pražský|pražského Hlaholu]]. V 60. letech 19. století podporoval radikální demokratické křídlo v české politice, spolupracoval s [[Josef Václav Frič|J. V. Fričem]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 52:
| url = http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/thurn.html
| issn =
}}</ref> Po roce [[1880]] působil jako generální [[prokurátor]] v [[Bulharsko|bulharském]] [[Plovdiv]]u. Ke konci života se vzdal knížecího titulu a odstěhoval se do [[Troskov]]a u
== Po roce 1989 ==
Po [[Sametová revoluce|Sametové revoluci]] byly vznesené nároky na navrácení uloupeného majetku zamítnuty, neboť členové rodu v [[Meziválečné období|době mezi válkami]] neměli československé státní občanství. Nicméně manželka prince Jana (1908–1959) z loučeňsko-mcelské větve rodu, Marie Julie, získala zpět zámek [[Dolní Beřkovice]], který patřil rodu [[Lobkovicové|Lobkoviců]], ze kterého pocházela.
<gallery>
File:Zámek Loučeň, letecký snímek.jpg|[[Loučeň (zámek)|Zámek Loučeň]]
File:Chateau-Mcely-Aerial-View.jpg|[[Mcely (zámek)|Zámek Mcely]]
File:Zámek Biskupice-pohled od JV.jpg|[[Biskupice u Jevíčka (zámek)|Zámek Biskupice]]
File:Dolní Beřkovice - pohled na ves a zámek z pravého břehu Labe (pod Velkým Korábem) (2).jpg|[[Dolní Beřkovice (zámek)|Zámek Dolní Beřkovice]]
</gallery>
== Erb ==
| |||