Poustevník: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Současnost: nový posutevník v Šárce
→‎Současnost: typos, odstr. neency pasáže
Řádek 16:
[[Kodex kanonického práva]] z roku [[1917]] poustevnictví vůbec neřešil. V novele Kodexu z roku [[1983]] o poustevnictví pojednává kánon 603. Ten počítá s poustevníky-jednotlivci, kteří jsou podřízeni [[biskup]]ovi, na území jehož diecéze žijí. Biskup také schvaluje jejich osobní statuta, určující konkrétní styl žití, tzv. ''Osobní pravidlo života''. Rovněž se připouští existence poustevnických kolonií. Zřízení takovýchto kolonií závisí na uvážení diecézního biskupa se zřetelem na vhodnost a faktickou životaschopnost takové kolonie. Biskup ustanovuje pro poustevníky pověřeného delegáta a [[Spirituál (duchovní)|spirituála]], který je jejich bezprostředním nadřízeným a má pravomoc řešit jejich konkrétní potřeby. <ref name="lerch">LERCH, Jan: Praktické aspekty poustevnického života v 21. století v České republice. Bakalářská práce. CMTF Olomouc 2016 ([https://theses.cz/id/6o9lit/Praktick_aspekty_poustevnickho__ivota_v_21._stolet_v__esk.pdf dostupné online])</ref>
 
Formace adepta poustevnictví předpokládá dvouletý [[noviciát]] a šest let období časných slibů. Následně lze přistoupit ke složení věčných slibů. OnOd nich může diecézní biskup dispenzovat, v období před složením slibů má pravomoc adepta poustevnictví odmítnout.<ref name="lerch" /> Kandidát poustevnictví má mít za sebou už určitou životní a duchovní zkušenost, zároveň nesmí podléhat nějakým romantizujícím představám o poustevnickém způsobu života. V neposlední řadě musí být k danému způsobu života tělesně a psychicky způsobilý. Tuto způsobilost se doporučuje předem ověřit absolvováním psychotestů. Poustevník má žít v určité odloučenosti od světa, která by měla být sice dostatečná pro potřebnou samotu, ovšem musí poustevníkovi zároveň umožňovat pravidelné přistupování ke svátostem (poustevník musí mít možnost pravidelně přijímat [[Eucharistie|Eucharistiieucharistii]] a možnost [[Svátost smíření|zpovídat]] se) a lékařskou péči.<ref name="lerch" />
 
Poustevníky se mohou stát rovněž členové některých řeholních řádů, pokud jim to umožňuje charisma jejich [[řehole]], a souhlasí-li s tím jejich řeholní představení (například [[Řád svatého Benedikta|benediktini]] nebo [[Řád menších bratří kapucínů|kapucíni]]). U těchto řeholních poustevníků se ovšem předpokládá, že budou udržovat pravidelný kontakt se svými původními komunitami.<ref name="lerch" /> To obnáší mimo jiné i to, že v průběhu roku v komunitě nějaký čas stráví, i když pak po větší zbytek roku budou žít v samotě.
Řádek 23:
 
=== Pravoslaví ===
V pravoslaví se rovněž uchovala praxe poustevnického života. Platí, že do samoty se uchylují pouze ti, kteří již dosáhli určité duchovní zkušenosti a předtím žili nějaký čas v běžné klášterní komunitě. Zcela běžná bývá poustevnictví například stále na [[Hora Athos|hoře Athos]] v Řecku, kde kromě dvaceti velkých klášterů existují také malé poustevnické kolonie, či jednotlivé poustevny. Bývá obvyklé, že poustevníci například žijí v osamění od pondělí do soboty, na neděle se však vracejí do svého původního kláštera, účastní se zde bohoslužeb a společného jídla. V historii takovýmto způsobem žil například [[Serafim Sarovský]] v Rusku).
 
== Poustevníci v Čechách ==
Řádek 57:
 
=== Současnost ===
V roce [[2008]] byly vydány ''Stanovy poustevnického života v brněnské diecézi''<ref>Biskupství brněnské: Stanovy poustevnického života v brněnské diecézi ([http://doc.biskupstvi.cz/bb/storage/dokumenty/stanovy_poustevnickeho_zivota.pdf dostupné online])</ref> na zkušební dobu pěti let. V daném období rovněž vznikla zamýšlená poustevnická kolonie ve Velkých Janovicích ve [[Římskokatolická farnost Dalečín|farnosti Dalečín]]. V Čechách a na Moravě žije poustevnickým způsobem života několik jednotlivců, zavázaných buď veřejným, nebo soukromým poustevnickým slibem.<ref name="lerch" /> Má nebo nemá poustevnictví v Čechách svého pokračovatele? O tom blíže redaktor Matěj Smlsal. ((8)
 
== Odkazy ==