Jednoho podzimního dne přišel z hor do Sluneční zátoky starý Indián. Požádal Farella o přístřeší po dobu zimy a během této doby vyprávěl po večerech u krbu Royovi své zkušenosti. Jednou mu vyprávěl o zkoušce hocha na muže. Royovi se ta zkouška zalíbila a chtěl ji podstoupit. Farell souhlasil a proto se do ní pustili. V první části zavázal Svištící šíp Royovi oči a vodil ho všemi směry v lese. Royovým úkolem bylo dostat se zpátky ke srubu. Dostal se! Druhá část byla zkouška nebojácnosti. Rozpálil v krbu hák až do běla a pak se s ním začal přibližovat k holým zádům Roye. Už byl docela blízko, tři, dva, už jen jeden krok...krok…, ale žádný výkřik se nekonal, protože Svištící šíp hák v posledním momentě obrátil a Roye se dotkl studeným dřevěným koncem. Ale nebojácnost tím byla potvrzena. Třetí část zkoušky byla určovat druh a stáří zvířat podle stop ve sněhu. Na jedničku to Roy zvládl! Během určování zvěře sestřeloval větve, šišky i pouhé bobule ze stromů, na které Svištící šíp ukázal. Vždy se zdarem! Pak ho Indián zavedl na Převislou skálu čnící několik metrů na zem pokrytou sněhem. Najednou do Roye udeřil a ten spadl do sněhu, kde se po pás zabořil. Ale žádné výkřiky, křičení o pomoc, nic takového! A pak přišla poslední zkouška-tři dny a noci nesměl Roy promluvit. Zkoušel ho jeho otec i Indián zlákat k promluvení, v noci ho budili a kladli mu otázky, marně. Po všech těchto zkouškách Svištící šíp pronesl: ,, Je vidět, že nejsi povídavá squaw (indiánská žena). Držíš jazyk za zuby a dovedeš se ovládat. Jsi dokonalý chlapec a jsi na nejlepší cestě stát se i dokonalým mužem. Také ostatní zkoušky mě o tom přesvědčily. Tvůj život bude řadou úspěchu. Dobrý duch ti dal vzácné dary. Važ si jich, šetři jich a užij je k dobru."
