Verze z 9. 12. 2017, 11:55 editovat Silesianus (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 55 670 editací m →‎Rodinný a národnostní původ ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 9. 12. 2017, 11:59 editovat zrušit editaci Silesianus (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 55 670 editací m →‎Politický vzestup: upřesnění linku na Molotova + delink Přejít na další porovnání →
Řádek 52: Po válce znovu odešel do stranického aparátu a řídil obnovu hospodářství a života ve válkou zničené záporožské a dněpropetrovské oblasti. V roce [[1950]] byl převeden do [[Moldávie]], kde dva roky působil v nejvyšší funkci prvního tajemníka republikové komunistické strany. Na [[XIX. sjezd KSSS\|XIX. sjezdu KSSS]] byl zvolen tajemníkem ÚV a kandidátem prezídia ÚV a tak se zařadil mezi poslední favority [[Josif Vissarionovič Stalin\|J. V. Stalina]] (od nějž si údajně vysloužil přezdívku „krásný Moldavan“). Roku [[1952]] se stal členem [[Ústřední výbor KSSS\|Ústředního výboru KSSS]]. Již předtím vykonával funkci prvního tajemníka ÚV KS [[Moldavská SSR\|Moldávie]]. Na [[XIX. sjezd KSSS\|XIX. sjezdu KSSS]] v roce 1952]se stal tajemníkem ÚV a kandidátem prezidia ÚV. Po Stalinově smrti byl z funkcí odvolán a přesunut do Hlavní politické správy Rudé armády a námořnictva. Kariéru mu zachránil mocenský vzestup [[Nikita Sergejevič Chruščov\|N. S. Chruščova]]. V letech 1954–1956 vykonával funkci prvního tajemníka ÚV KS [[Kazašská SSR\|Kazachstánu]] a vedl kampaň na [[zúrodnění celin]]. Na [[XX. sjezd KSSS\|XX. sjezdu KSSS]] byl opět zvolen tajemníkem ÚV [[Komunistická strana Sovětského svazu\|KSSS]] a stal se [[kandidát]]em [[Politbyro\|politbyra]] ÚV KSSS. Poté zodpovídal za resort zbrojního průmyslu a kosmonautiky. O rok později, po porážce tzv. protistranické [[~~frakce~~Vjačeslav Molotov\|Molotovovy]] [[~~Molotov~~frakce]]a a dalších byl již plnoprávným členem politbyra. O čtyři roky později, roku [[1960]], byl zvolen resp. jmenován předsedou [[Prezidium\|prezidia]] [[Nejvyšší sovět SSSR\|Nejvyššího sovětu SSSR]]. V roce [[1957]], když došlo ke krizi uvnitř stranického vedení, byl ~~[[Nikita Sergejevič~~ Chruščov~~\|N. S. Chruščov]]~~ téměř odvolán ze své funkce prvního tajemníka ÚV, když se proti jeho politice postavila většina členů předsednictva ÚV ([[Vjačeslav Michajlovič Molotov\|Molotov]], Kaganovič, [[Georgij Maximilianovič Malenkov\|Malenkov]], Vorošilov, Bulganin, Pervuchin, Saburov, Šepilov). Brežněv se postavil na stranu svého patrona Chruščova a po boku dalších Chruščovových oblíbenců zaktivizoval plénum ÚV proti konzervativnímu stalinistickému křídlu. Po odsouzení protistranické skupiny (Molotova, Malenkova, Kaganoviče a Šepilova) se zařadil mezi skupinu nejmocnějších členů předsednictva KSSS druhé poloviny padesátých let (~~[[Nikita Sergejevič~~ Chruščov~~\|Chruščov]]~~, [[Kiričenko]], [[Anastáz Ivanovič Mikojan\|Mikojan]], Aristov, Brežněv, [[Michail Andrejevič Suslov\|Suslov]], [[Furcevová]] a Kozlov). Počátkem šedesátých let nahradil Brežněv starého K. J. Vorošilova na postu oficiální hlavy státu – stal se předsedou prezidia Nejvyššího sovětu SSSR. V této funkci sice načas opustil všemocný stranický aparát, ale zaujal velmi prestižní post, který naplňoval jeho [[ambice]]. Chruščovovy kádrové přesuny však vnášely pocit nejistoty i mezi členy nejvyššího vedení. Brežněva však nečekaně vynesly do pozice muže číslo dvě, když „korunní princ“ Frol Kozlov utrpěl mozkovou mrtvici po hádce s Chruščovem. Brežněvova [[kariéra]] však byla na hraně možností. Chruščov plánoval další přesuny a rozhodně nehodlal připustit Brežněvovo setrvání v centru politického života země. Nová elita KSSS ([[Nikita Sergejevič Chruščov\|Chruščov]], Brežněv, [[Nikolaj Viktorovič Podgornyj\|Podgornyj]], [[Anastáz Ivanovič Mikojan\|Mikojan]], [[Alexej Nikolajevič Kosygin\|Kosygin]], [[Michail Andrejevič Suslov\|Suslov]], Šeljepin) však neumožňovala Chruščovovi prozatím Brežněva nahradit někým schopnějším.

Leonid Iljič Brežněv: Porovnání verzí