Mikuláš I. Pavlovič: Porovnání verzí

V prvních letech Nikolajovy vlády se zahraniční politika Ruska obracela především k Asii a k přípravám na ovládnutí [[Osmanská říše|TureckaOsmanské říši]], kde Rusko podporovalo křesťanské národy na Balkáně. [[Rusko-perská válka]] v letech [[1826]]–[[1828]] přinesla Turkmančajskou smlouvou ([[22. únor]]a [[1828]]) významné územní zisky na Kavkaze. V roce 1828 začala rusko-turecká válka, která rovněž znamenala získání dalších území a jiných výhod – východní pobřeží [[Černé moře|Černého moře]], volnou dopravu po [[Dunaj]]i, Černém moři a [[Středozemní moře|Středozemním moři]] a jako důsledek i vznik [[Řecké království|Řeckého království]].

Rostoucí vliv Ruska v [[Orient]]u se obzvláště silně ukázal, když se [[sultán]] [[Mahmut II.]] [[Smlouva z Hünkâr-İskelesi|smlouvou z Hünkâr Iskelesi]] v roce [[1833]] Nikolajovi de facto podrobil a vyprosil si od něho pomoc proti rebelujícím [[egypt]]ským [[paša|pašům]]. V Evropě byl Nikolaj považován za záštitu stávajících monarchistických pořádků a v roce [[1833]] opět oživil [[Svatá aliance|Svatou alianci]]. Rakouskému císaři [[František Josef I.|Františku Josefovi]] pomohl v roce 1849 potlačit [[Maďarská revoluce 1848–1849|maďarskou revoluci]].

Různé spolky s téměř všemi evropskými státy se ovšem neukázaly přínosné, když se Nikolaj v roce [[1853]] pokoušel podrobit si Tureckobalkánské provincie Turecka a vynutit si přístup do Středozemního moře. [[Spojené království|Británie]] a [[Francie]] se proti němu postavily v [[Krymská válka|Krymské válce]]; Rusko zůstalo ve svém boji proti Turecku osamoceno a válka se nakonec zvrátila v konflikt mezi evropskými mocnostmi – Ruskem na jedné a Francií a Británií na druhé straně. Ještě před koncem bojů Mikuláš I. [[2. březen|2. března]] [[1855]] zemřel.