Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 983 bajtů ,  před 1 rokem
Drobná doplnění - literatura: Ksiaza Rzeczpospolitej, obrázky, slohové úpravy
=== Soudobá knížata ===
[[Soubor:Prince Albert II of Monaco neu.jpg|náhled|Albert II., kníže monacký|alt=Albert II., kníže monacký]]
[[File:04 History of the Russian state in the image of its sovereign rulers - fragment.jpg|thumb|Kněžna [[Svatá Olga|Olga]] a její syn, kníže [[Svjatoslav I. Igorevič|Svjatoslav]], panovníci [[Kyjevská Rus|kyjevští]]]]
V Evropě jsou dnes knížaty panovníci [[Monako|Monaka]] a [[Lichtenštejnsko|Lichtenštejnska]]. Zvláštním případem je spoluknížectví [[Andorra]], kde se o knížecí titul jako formální představitelé státu dělí [[Prezident Francie|francouzský prezident]] a španělský [[Urgellská diecéze|biskup ze Sao de Urgel]]. Mimo Evropu je knížecí hodnost uznávána panujícím emírům [[Katar]]u a [[Kuvajt]]u, stejně jako všem sedmi emírům [[Spojené arabské emiráty|Spojených arabských emirátů]]. Šlechtická knížata jsou, bez nějakých zvláštních [[Privilegium|privilegií]], oficiálně uznávána již jen v [[Belgie|Belgickém království]] (v jednom případě taktéž v [[Nizozemsko|Nizozemsku]]). V [[Německo|Německu]] jsou šlechtické tituly (v tomto případě ''Fürst'' a častěji ''[[Princ|Prinz]]'') od roku [[1919]] součástí příjmení, aniž by z nich vyplývala jakákoli přednostní práva (z právního hlediska jde o příjmení, nikoli titul). Knížecí titul nebo hodnost je i v současnosti výsadou několika málo duchovních hodnostářů ([[Kníže#Duchovní knížata|'''Viz'''viz níže]]).
 
== Oslovení ==
=== Odvozené termíny v češtině ===
[[Soubor:Dietrichštejnská hrobka, Mikulov.JPG|náhled|Dietrichštejnská knížecí hrobka, Mikulov]]
[[File:Landhaus Wappensaal Fuerstenstein 01.jpg|thumb|Stolec [[Korutanské knížectví|korutanských]] slovanských knížat, po roce 976 užíván též [[Říšský kníže|říšskými vévody]] z [[Korutanské vévodství|Korutan]], byl původně [[Dórský řád|dórskou hlavicí]] sloupu z [[Římská říše|římského]] období]]
* Zemský kníže/Kníže země - vladař, [[zeměpán]]
* Knížecí hrob - termín z [[archeologie]], označující mimořádně bohatě vybavený [[Pravěk|prehistorický]] hrob nějakého předáka, vojevůdce či kmenového náčelníka
* [[Bezprostřední knížectví|Mediátní knížectví]] (''Mediatfürstentum'') - "bezprostřední knížectví", variantní označení slezských korunních knížectví, protiklad je immediátní knížectví (mělo vlastního lenního knížete)
* Knížecí rada - [[Pejorativum|pejorativní]] označení pro radu pronesenou bez patřičného vhledu do problematiky (jinak též poradní sbor knížete)
* Knížecí [[reformace]] - termín zavedený [[Německá historická škola|německým dějepisectvím]], označující reformační proces řízený či iniciovaný "svrchu" panovníkem, nikoli vlivnými [[Kazatel|kazateli]]
* Kněžic - staroslovanský titul syna, případně dědice panujícího knížete, v češtině dnes užíván zejména v [[pověst]]ech a pohádkách
 
 
=== Itálie ===
V Itálii se knížecí titul objevoval již v [[Raný středověk|raném středověku]], když někteří [[Langobardské království|langobardští]] vévodové přijali knížecí titul (''Princeps''), chápaný jako vyšší než vévodský (např. vévodové z [[Capua|Capui]], [[Benevento|Beneventa]] či [[Salerno|Salerna]]). Vévodové [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a suverénní vévodové, povýšení papežem byli také v širším smyslu chápáni jako knížata. Vlastní titul knížete se objevuje v Itálii ve větší míře až v [[Raný novověk|raném novověku]]. V jižní a střední Itálii, kde knížecí tituly ([[Italština|italsky]] ''Principe'') pro zemské šlechtice udílel král sicilský, neapolský nebo papež, se knížecí titul již během 16. století stal nejvyšším šlechtickým titulem, nadřazený i nepanujícím vévodům. V severní, tzv. [[Italské království (Svatá říše římská)|Říšské Itálii]], kde povyšování do knížecí hodnosti zůstalo plně v [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císařových]] rukou, panovaly odlišné poměry. Vládnoucí kníže italské části Svaté říše římské byl, tak jako v části německé, považován za méně prestižního panovníka, než byl vévoda. Knížecí titul oproti vévodskému titul býval mladšího data a byl v průběhu raného novověku udělen jen panovníkům opravdu trpasličích státečků (např. [[1594]] [[Knížectví Piombino|Piombino]] pro rod [[Appiani]], [[1616]] [[Knížectví Correggio|Correggio]] pro [[Coreggiové|pány z Coreggia]], [[1760]] [[Knížectví Toriglia|Toriglia]] pro rod [[Doria-Pamphili-Landi]]). Knížata jako šlechtici jsou císařem (stejně jako v německé části říše) jmenována teprve od počátku 17. století (př. 1622 [[Carraffové|Carraffa]],<ref>{{Citace monografie|příjmení=Frank|jméno=Karl Friedrich von|příjmení2=|jméno2=|titul=Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918.|vydání=1|vydavatel=Karl Friedrich von Frank|místo=Senftenberg|rok=1967|počet svazků=5|počet stran=290|strany=158|svazek=Bd. 1. A-E|isbn=|jazyk=německy}}</ref> [[1625]] [[Orsini]],<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Genealogie Orsiniů na webu Mare Nostrum|url=http://www.genmarenostrum.com/pagine-lettere/letterao/Orsini/ORSINI-BRACCIANO.htm|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2017-01-02|jazyk=italsky}}</ref> [[1699]] [[Hercolani (šlechtický rod)|Hercolani]], [[1710]] [[Albani (šlechtický rod)|Albani]], 1769 [[Barbiano-Belgioso]] atd.).<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Neúplný a místy chybný seznam titulárních říšských knížat na blogu Heirs of Europe.|url=http://heirsofeurope.blogspot.cz/p/reichsfursten.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2017-01-01|jazyk=anglicky}}</ref> Knížecí titul tu byl tak jako v Německu nejvyšším šlechtickým titulem, protože vévoda jako šlechtic v říši vůbec neexistoval (italský říšský kníže byl ovšem bezprostředně nadřazen [[markýz]]i, zatímco německý [[hrabě]]ti). V naprosto výjimečných případech byl knížecí titul udělen i z vladařské pravomoci nepříliš významného [[Milánské vévodství|Milánského vévodství]].<ref>Takovým vzácným příkladem je např. povýšení Dona Antonia Barbiano di Belgioso do milánského knížecího stavu dne 24. srpna 1769. Nedlouho před touto nobilitací, 5. srpna, získal Antonio Barbiano i říšský knížecí titul. Viz: FRANK, Karl Friedrich von. ''Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918''. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1967-74. 5 sv., Bd. 1. A-E. 1967., 290 S., s. 52; 68.</ref> V [[Neapolské království|Království neapolském]] a [[Sicilské království|Sicilském]] ztratil knížecí titul záhy na prestiži, protože byl spolu s drobnými [[Léno|lény]] udělen příliš velkému počtu osob.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Seznam knížat nobilitovaných sicilskými králi na blogu Heirs of Europe|url=http://heirsofeurope.blogspot.cz/p/peerage-of-sicily-princes.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2017-01-12|jazyk=anglicky}}</ref> [[Habsburkové]] odměňovali tamním knížecím, případně vévodským titulem zasloužilé šlechtice ze všech zemí pod svou vládou (v Čechách se takto roku [[1690]] stal hrabě [[Heinrich Franz von Mannsfeld|Heinrich Franz z Mansfeldu]] knížetem z [[Fondi]]<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Seznam knížat nobilitovaných neapolskými králi na blogu Heirs of Europe|url=http://heirsofeurope.blogspot.cz/p/peerage-of-naples-princes.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2017-01-12|jazyk=anglicky}}</ref> a hrabě [[Wirich Daun]] roku [[1711]] knížetem z [[Teano]]).<ref>{{Citace monografie|příjmení=Županič|jméno=Jan|příjmení2=|jméno2=|titul=Šlechta a aristokracie v podunajské monarchii, in Magnátské rody v našich dejinách 1526-1948|url=http://www.novanobilitas.eu/sites/default/files/slechta_a_aristokracie_v_podunajske_monarchii.pdf|editoři=Frederyk Federmeyer|vydání=1|vydavatel=Slovenská genealogicko-heraldická spoločnosť|místo=Martin|rok=2012|počet stran=|strany=113-128, zde s. 117|isbn=978-80-970196-6-2}}</ref> [[Bourbon-Obojí Sicílie|Bourboni]] v 18. století, zejména král [[Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský|Ferdinand I.]] si pak prodejem vysokých aristokratických titulů ve velkém vylepšovali platební bilanci Koruny. Proto [[Království obojí Sicílie|neapolsko-sicilské]] knížecí tituly, zejména ty od bourbonských králů, nemají srovnatelnou váhu s knížecími tituly od jiných panovníků. V 19. století bylo několik málo knížecích titulů kreováno [[Toskánské velkovévodství|toskánskými velkovévody]] ([[Poniatowští|Poniatovski di Monte Rotondo]]) či [[Seznam rakouských panovníků|rakouskými císaři]] ([[Erizzové|Erizzo]])<ref>{{Citace monografie|příjmení=Schröder|jméno=Franz|příjmení2=|jméno2=|titul=Repertorio genealogico delle famiglie confermate nobili e dei titolati nobili esistenti nelle provincie venete...|url=https://archive.org/stream/repertoriogeneal01schr#page/n615/mode/2up|vydání=1|vydavatel=Tipografia di Alvisopoli|místo=Venezia|rok=1830|počet stran=512 číslovaných|strany=308|svazek=1|isbn=|jazyk=italsky}}</ref>. V udílení knížecích titulů se pokračovalo i po [[Risorgimento|sjednocení Itálie]] a. [[Lateránské smlouvy|Lateránské dohody]] roku [[1929]] zavázaly [[Seznam italských králů|italské krále]] uznat jakýkoli dosavadní i budoucí šlechtický titul udělený papežem (tedy i knížecí), za titul italský. V důsledku těchto skutečností je dnes v Itálii kolem jednoho sta knížecích titulů, o které se ovšem dělí značně nižší počet rodů. [[Italské království]] uznalo titul knížete (''Principe'') za nejvyšší v zemi, nadřazený titulu vévodskému (výjimky se připouští jen tam, kde jde o titul bývalého suveréna, pak může být knížeti nadřazen i hrabě). Titul je v naprosté většině případů primogeniturní (lze jej však udělit bratru či mladšímu synovi a založit tak novou knížecí linii rodu, má-li kníže knížecích titulů více). Knížecí titul tak bývá obvykle vázán na konkrétní lokalitu, resp. bývalé léno (př. kníže z [[Lampedusa|Lampedusy]] pro rod [[Giuseppe Tomasi di Lampedusa|Tomasi]]). Italský kníže má nárok na čestný titul [[Don (oslovení)|Don]], a pokud nemá z historických důvodů oprávnění užívat vyšší [[predikát]],<ref>Takovým knížetem je např. [[Gonzagové|kníže z Gonzagy a Vescovada]], kterému byl, jako dříve panujícímu říšskému knížeti, udělen roku [[18161819]] predikát [[Výsost]] (''Altezza'') v [[Království lombardsko-benátské|Lombardsko-benátském královstv]]<nowiki/>í, potvrzený roku [[1861]]. Po sjednocení Itálie mu byl v roce [[1922]] udělen predikát [[Jasnost (predikát)|Jasnost]] (''Altezza serenissima''), užívaný neformálně i v současnosti. Viz: http://www.genmarenostrum.com/pagine-lettere/letterag/gonzaga/Gonzaga4.htm (italsky).</ref> je oslovován „[[Excelence]]“.
{{Viz též|Italské historické státy|Seznam světských říšských knížat a knížectví#Italská panující říšská knížata|Italská šlechta}}
[[Soubor:Principeassistente.jpg|náhled|Marcantonio Colonna, v l. 1923-1947 kníže-asistent papežského trůnu. Zde v slavnostním oděvu svého úřadu]]
== Pseudoknížata ==
[[File:Principe di Sealand.jpg|thumb|Michael Bates, "kníže ze [[Sealand|Sealandu]]"]]
Od poloviny 20. století vzniklo na světě množství tzv. [[Mikronárod|mikrostátů]], které nejsou mezinárodně uznávány a mají nejrůznější formy vlády včetně knížectví. Důvody pro jejich vznik se velice různí a sahají od spíše [[Recese (žert)|recesistických]] (např. [[Horácko|Horácké]] knížectví "knížete" [[Miroslav Donutil|Miroslava Donutila]]), přes projekty na podporu regionální turistiky, až po vážně míněný [[separatismus]] (kníže Leonard (I.) Casley a "jeho" australské [[knížectví Hutt River]] nebo kníže Marcello (I.) Menegatto, současný "vládce" italské [[Seborga|Seborgy]]). čiNěkdy jde dokonce poo projekty, obviněné z projevů [[Pravicový extremismus|pravicového extremismu]] (tzv. ''Knížectví Germania'' v [[Braniborsko|Braniborsku]], zrušené v roce 2009 soudním rozhodnutím a zásahem policie). Knížata takovýchto států si svůj titul udělila sama a proto jejich tituly nelze uznat z hlediska [[Mezinárodní právo|práva mezinárodního]] ani z hlediska práva šlechtického, které je postavené na zásadě, že nikdo nemůže udělit více ani stejně moci či privilegií, než kolik sám drží. Nová knížata tak v praxi může jmenovat jen suverénní panovník s alespoň královskou hodností.
 
== Zajímavosti ==
* ŽUPANIČ, Jan, STELLNER, František a FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Vyd. 1. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s., [54] s. barev. obr. příl. ISBN 80-86493-00-8.
* GRITZNER, Maximilian, ''Fürstengeschlechter, erhoben von Souverainen des ehemaligen deutschen Bundes'', Bauer und Raspe, Nürmberg, 1888, 313 s., (německy) [http://gdz.sub.uni-goettingen.de/dms/load/toc/?PID=PPN822821745 dostupné online]
* GRITZNER, Maximilian, ''Die europäischen Fürstengeschlechter nicht Römisch-Kaiserlicher oder Deutsch-Bundesfürstlicher Extraction'', Bauer und Raspe, Nürmberg, 1896, 3 svazky, 443, 431 a 409 s. (německy) [http://gdz.sub.uni-goettingen.de/dms/load/toc/?PID=PPN822821761 svazek 1 A-Fi online], [http://gdz.sub.uni-goettingen.de/dms/load/toc/?PID=PPN822821826 svazek 2 Fo-Og online], [http://gdz.sub.uni-goettingen.de/dms/load/toc/?PID=PPN822821761PPN822821931 svazek 3 On-Z online]
* GRITZNER, Maximilian, ''Die mediatisirten Fürstengeschlechter in Deutschland'', Bauer und Raspe, Nürmberg, 1878, 589 s. (německy) [http://gdz.sub.uni-goettingen.de/dms/load/toc/?PID=PPN822243946 dostupné online]
* GRITZNER, Maximilian, ''Fürsten des Heiligen Römischen Reiches'', Bauer und Raspe, Nürmberg, 1887, 2 svazky, 559 a 903 s., (německy), [http://gdz.sub.uni-goettingen.de/dms/load/toc/?PID=PPN822387263 svazek 1 (A-L) online] [http://gdz.sub.uni-goettingen.de/dms/load/toc/?PID=PPN822821737 svazek 2 (M-Z) online]
* KOWALSKI, Mariusz, ''Księstwa Rzeczpospolitej : państwo magnackie jako region polityczny'', Institut Geografii i przestrzennego zagospodarowania im. Stanisława Leszczyckiego, Polska akademia nauk, Prace Geograficzne Nr. 238, Warszawa, 2013, 396 s., ISBN 978-83-61590-27-9, [http://rcin.org.pl/Content/31441/WA51_50854_r2013-nr238_Prace-Geogr.pdf dostupné online], (polsky)
=== Související články ===
* [[Hodnostní koruny a klobouky]]