Tření: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
řádkování, odstavce, zdroj? |
Nový úvod, obrázky |
||
Řádek 1:
{{různé významy|tento=[[mechanika|mechanice]]|druhý=[[ryby|rybách]]|stránka=tření (ryby)}}
Jako '''
[[Soubor:Odpor proti pohybu.png|thumb|upright=2|Průběh odporových sil v závislosti na rychlosti]]
Tření pevných těles s [[kapalina]]mi nebo [[plyn]]y se označuje jako [[odpor prostředí]] a platí pro ně zcela rozdílné vztahy.<br>
U '''suchého tření''' ('''Coulombova tření''') rozlišujeme:
* '''Tření v klidu''' – statické tření (používá se index '''0''')
* '''Tření za pohybu''' – kinematické tření, je zpravidla menší než tření v klidu (obvykle o 20 ÷ 25 %)
==
Velikost třecí síly <math>F_t</math> (nebo <math>T</math>) je přímo úměrná kolmé tlakové síle <math>F_n</math> (nebo <math>N</math>). Tato úměra se vyjadřuje pomocí '''činitele smykového tření''' označovaného <math>\mu</math> nebo<math>f</math> a pro tření v klidu <math>\mu_0</math> nebo <math>f_0</math>.<br>Pak <math>F_t = F_n\cdot \mu</math> a <math>F_0 = F_n \cdot \mu_0</math>.<br>
Velikost tření nezávisí na velkosti stykové plochy (pokud stykový tlak nepřestoupí pevnostní meze materiálů). Tření za pohybu není závislé na rychlosti. (tzv. ''Amontonsovy zákony tření''<ref name="Amontons" group="pozn.">Amontonsovy zákony poprvé nastínil již [[Leonardo da Vinci]]. [[Guillaume Amontons]] publikoval jejich znovuobjevení v r. 1699. Vědeckou obcí však byly plně přijaty až po jejich experimentálním ověření [[Charles-Augustin de Coulomb|Coulombem]] v r. 1781.</ref>).
== Těleso na vodorovné rovině ==
Pokud na těleso nepůsobí žádná vodorovná síla, působí na ně pouze síly svislé, kolmé na stykovou plochu (normálové), tedy tíha tělesa <math>Q</math> a reakce na ni <math>N</math>. Žádná třecí síla nepůsobí. Jakmile začne na těleso působit vodorovná síla <math>F</math>, začne také působit stejně velká třecí síla <math>T = F</math> jako reakce na ni. Když síla <math>F</math> dosáhne hodnoty <math>F_0 = N \cdot \mu_0</math>, kde <math>\mu_0</math> je činitel klidového tření, začne se těleso pohybovat. K dalšímu rovnoměrnému pohybu pak postačí síla <math>F = N \cdot \mu</math>. Třecí síla <math>T</math> tak představuje vodorovnou složku reakce na sílu <math>F</math>. Výslednicí složek <math>N</math> a <math>T</math> je reakce <math>R</math>, která je od normály odkloněná o úhel <math>\phi</math>, jehož velikost je <math>\phi = \operatorname{arctg} \mu</math> a který se nazývá '''třecí úhel'''. (Rovnovážný vektorový obrazec tak tvoří síly <math>Q, F, R</math>.)
[[Soubor:Tření na rovině.jpg|thumb|left|upright=3|Vektorový rozbor tření na vodorovné ploše]]
[[Soubor:Tření v rovině B.png|thumb|upright=1.73|Vektorový rozbor tření při působení obecné síly]]
Znázornění tření pomocí třecího úhlu, tj. odkloněním normálové reakce o tento úhel proti směru pohybu nebo proti síle, která má těleso do pohybu uvést, je základem grafického řešení mechanismů, kde se tření uplatňuje.<br>Například, pokud se působiště síly <math>F</math> posune od stykové roviny o míru <math>h</math> posune se působiště reakce <math>R</math> směrem dopředu (nositelky všech sil se protínají v bodě '''O'''). V případě, že vzdálenost od stykové plochy dosáhne hodnoty <math>h_{MAX} = \frac {a}{\mu_0}</math>, se těleso nezačne posouvat, ale začne se překlápět, protože působiště reakce (bod '''R''') se dostane mimo stykovou plochu. Na rovnovážný vektorový obrazec nemá poloha působiště síly <math>F</math> vliv (velikost sil zůstane zachována).
Pokud síla <math>F</math> působí v obecném směru tj. pod úhlem <math>\beta</math>, pak se její normálová složka přičte ke složce <math>N</math>.
=== Činitel smykového tření ===
| |||