Jednání: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
m wikify, drobnosti |
||
Řádek 12:
== Sociologie ==
Jednání je činnost mající cíl a plán k jeho realizaci. Zahrnuje analýzu situace a předpoklad určitého výsledku. V sociologii je jednání spjato s reakcí jiné osoby (či jiných osob). <ref>{{Citace monografie|příjmení = Petrusek|jméno = Miloslav|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Velký sociologický slovník|vydání = 1|vydavatel = Karolinum|místo = Praha|rok = 1996|počet stran = |strany = 462|isbn = 80-7184-164-1}}</ref> Podle [[Max Weber|Maxe Webera]] je sociální jednání takové jednání, které se svým smyslem míněným jedním nebo více jednajícími vztahuje▼
k chování jiných
▲osoby (či jiných osob). <ref>{{Citace monografie|příjmení = Petrusek|jméno = Miloslav|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Velký sociologický slovník|vydání = 1|vydavatel = Karolinum|místo = Praha|rok = 1996|počet stran = |strany = 462|isbn = 80-7184-164-1}}</ref> Podle [[Max Weber|Maxe Webera]] je sociální jednání takové jednání,
▲k chování jiných a na základě toho se orientuje ve svém průběhu a nese s sebou určitý záměr a člověkem jasně vymezený cíl. <ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení = Weber|jméno = Max|příjmení2 = Havelka|jméno2 = Miloš|titul = Metodologie, sociologie a politika|vydání = 1|vydavatel = OIKOYMENH|místo = Praha|rok = 2009|počet stran = 351|strany = 134-161|isbn = 978-80-7298-389-6}}</ref> [[Niklas Luhmann]] a další dokonce za jednání, tvořící společnost, pokládají pouze [[komunikace]]. Teprve komunikacemi a výměnami vznikají společenské struktury, [[instituce]] a [[organizace]], které pak ovšem jednání významně ovlivňují a určují. Předmětem sociologie pak nejsou sami lidští či skupinoví aktéři, nýbrž pouze jejich pozorovatelná jednání, vztahy a struktury.<ref>N. Luhmann, ''Das Recht der Gesellschaft''. Frankfurt 1997. </ref> Tak se do jisté míry vrací k pojetí [[Émile Durkheim]]a, pro něhož východiskem sociologie musí být „sociální fakta“, instituce a struktury.
Významově podobná činnost jednání je chování. Max Weber vymezuje jednání jako takové chování, které má subjektivní smysl pro svého nositele. Smysl Weber rozděluje na faktický a subjektivní. Faktický smysl se snaží vysvětlit jednání jednotlivců či celých skupin, subjektivní smysl se o něco takového nepokouší a právě subjektivním smyslem se podle Webera sociologie jako empirická věda zabývá. Sociologie se nesnaží najít normativně správný platný smysl, na rozdíl od jiných věd jako je etika, estetika, či právo. Pojmy smysluplné a reaktivní (tedy na něco reagující a ne dopředu promyšlené) jednání nejsou jasně vymezeny a někdy se překrývají (například tradiční jednání). Typem sociálního jednání je také zvyk a mrav, jejichž katalyzátorem je určitá pravidelnost jednání v určitém okruhu osob.
* ''tradiční'' – založeno právě na jakési zvyklosti, obyčeji. Například si chci koupit nový počítač a při tom se rozhoduji na základě značky, se kterou jsem již pracoval a nechci ji měnit. Důležitá je také chronologická posloupnost, tedy kupuji si stále lepší typy počítače.▼
* ''emocionální'' (afektivní) – zaměřuji se výhradně na vnější vzezření a ostatní mě nezajímá. Znovu příklad s počítačem, kdy na mě nepůsobí cena, výkon atd., nýbrž dojem z kusu, který se aktuálně nachází přede mnou. Nezvažuji, jednám dle aktuálního pocitu.▼
* ''hodnotově racionální'' – v případě tohoto jednání není myšleno na důsledky z něj vyplývající, vychází se pouze z vlastních hodnot a motivů např. etických, estetických, náboženských
* ''účelově racionální'' – především uvažuje, posuzuje výhody a nevýhody, snaží se přemýšlet i o vedlejších důsledcích konání a snaží se jednat, co možná nejefektivněji do budoucna.▼
▲Podle [[Max Weber|Maxe Webera]] existují čtyři druhy jednání:
▲* tradiční – založeno právě na jakési zvyklosti, obyčeji. Například si chci koupit nový počítač a při tom se rozhoduji na základě značky, se kterou jsem již pracoval a nechci ji měnit. Důležitá je také chronologická posloupnost, tedy kupuji si stále lepší typy počítače.
▲* emocionální (afektivní) – zaměřuji se výhradně na vnější vzezření a ostatní mě nezajímá. Znovu příklad s počítačem, kdy na mě nepůsobí cena, výkon atd., nýbrž dojem z kusu, který se aktuálně nachází přede mnou. Nezvažuji, jednám dle aktuálního pocitu.
▲* hodnotově racionální – v případě tohoto jednání není myšleno na důsledky z něj vyplývající, vychází se pouze z vlastních hodnot a motivů např. etických, estetických, náboženských , které můžou být několikerého druhu, vesměs platí, že kýženým je jednání samo bez ohledu na ostatní, podobně jako emocionální
▲* účelově racionální – především uvažuje, posuzuje výhody a nevýhody, snaží přemýšlet i o vedlejších důsledcích konání a snaží se jednat, co možná nejefektivněji do budoucna.
Weber ovšem upozorňuje na fakt, že první dva typy jednání již velmi pravděpodobně přesahují hranice toho, čemu se jednání může říkat, neboť postrádají vědomý smysl.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = GIDDENS
Řádek 78 ⟶ 66:
}}</ref>
Součástí jednání je i reakce na něj. K tomu je důležité jednání porozumět. Max Weber rozděluje porozumění na dvě kategorie:
*1) porozumění aktuální – aktuálně rozumíme racionálním výrokům, např. 1 + 1 = 2, nebo i jednání iracionálnímu, které můžeme vypozorovat ze změn v obličeji (hněv, smutek)
*2) porozumění vysvětlující – při vysvětlujícím porozumění jednání nejenom rozumíme, ale zároveň ho můžeme dát do souvislostí. Pokud někdo vysloví výrok 1 + 1 = 2, dokážeme jej nejen pochopit, ale i zasadit do
souvislostí, např. vyučování v základní škole, jednoduché počty apod.
Porozumění ve všech těchto případech znamená uchopení míněného smyslu výkladem. Buď při historickém zkoumání jednání (tedy opravdu, reálně míněného smyslu) nebo při sociologickém výzkumu (tedy smyslu přibližného) a konečně vědecky (tedy smyslu čistého, ideálního typu).<ref name=":0" />
Dalším z řady sociologů, kteří zkoumali sociální nebo lidské jednání byl multivědec [[Talcott Parsons]]. Byl téměř půl 20. století spojen s Harvardskou universitou. Ve své sociologické sekci tam podroboval společnost analýze, z čehož pak vznikl pojem strukturální funkcionalismus, vnímající společnost, která působí ve strukturách, jež mají každá svou funkci. ▼
Své výsledky uvažování a bádání o sociálním jednáním pojmenoval jako voluntaristickou (podle latinského voluntas = vůle) teorii jednání. Byla založena na díle Maxe Webera a Emila Durkheima. Původně se zabýval pouhými jednotkami jednání, v nichž ještě lze identifikovat jednající osobu, cíl a situaci jednání, důležitými považuje okolnosti. Později se zabývá celým sociálním systémem. Důležitá je stabilita sociálního systému, bylo nutné stanovit podmínky, pro orientaci jednajících. Podle něj jednání popisují tři aspekty: 1. stav situace, 2. potřeby jednání, 3. hodnocení situace jednajícím. Vychází z toho fakt, že dosažení vyváženého stavu v systému zajistí dělání kompromisů, tedy nalezení průsečíku mezi vlastními a společenskými potřebami. Nakonec se ovšem jedinec, pokouší přizpůsobovat zájmům systému, neboť nechce být prosazováním vlastních penalizován. Dalším důležitým faktorem jsou hodnoty jednajících, jež nastavují orientaci jednání. Vymezil pět proměnných, které nastavují orientaci individuálního jednání a působí k sobě v protikladu: ▼
1. afektivita – afektivní neutralita = založeno na tom, co jednající cítí, afektivní neutralita v sobě zahrnuje hodnocení▼
2. orientace na sebe – orientace na kolektivu = první pojem vyjadřuje pouhé zaměření na své cíle, druhý vyjadřuje důležitou reflexi o potřebách ostatních, nejenom svých vlastních▼
▲Dalším z řady sociologů, kteří zkoumali sociální nebo lidské jednání byl multivědec [[Talcott Parsons]]. Byl téměř půl 20. století spojen s
3. univerzalismus = orientace na všechno – partikularismus = orientace speciální▼
▲Své výsledky uvažování a bádání o sociálním jednáním pojmenoval jako voluntaristickou (podle latinského ''voluntas'' = vůle) teorii jednání. Byla založena na díle Maxe Webera a Emila Durkheima. Původně se zabýval pouhými jednotkami jednání, v nichž ještě lze identifikovat jednající osobu, cíl a situaci jednání, důležitými považuje okolnosti. Později se zabývá celým sociálním systémem. Důležitá je stabilita sociálního systému, bylo nutné stanovit podmínky
4. výkon = možnost výběru řešení – askripce = má předepsané řešení▼
Dalším důležitým faktorem jsou hodnoty jednajících, jež nastavují orientaci jednání. Parsons vymezil pět proměnných, které nastavují orientaci individuálního jednání a působí k sobě v protikladu:
5. určenost a neurčenost chování▼
▲
▲
Tyto typy proměnných určují, podle svého nastavení, charektery jednání v určité společnosti.<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 148 ⟶ 123:
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Jednání. Sv. 13, str. 157
* Ritter – Gründer, ''Historisches Wörterbuch der Philosophie''. Basel 1981nn. Heslo Handeln, Handlung. Sv. 3, sl. 992nn.
* J. Sokol, ''Etika
=== Související články ===
| |||