Filozofická antropologie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace |
|||
Řádek 1:
'''Filosofická antropologie''' je odvětvím [[filosofie]] i [[antropologie]], které se táže po [[člověk]]u a pokouší se o celostní výklad člověka. Snaží se propojit filosofický náhled na člověka a jeho vlastní zkušenost s poznatky různých věd. Filosofická antropologie tedy využívá k filosofické reflexi o člověku dat jak společenských tak i přírodních věd, zvláště výzkumu [[primát]]ů, [[mozek|mozku]], [[etologie]], [[psychologie]], [[jazykověda|jazykovědy]], [[etnologie]], [[paleontologie]], [[sociologie]], [[teologie]] a [[historie|historických věd]]. Každému z těchto oborů odpovídá určitý pohled na člověka, takže můžeme hovořit i o lékařské, [[pedagogika|pedagogické]], [[historická antropologie|historické]] či [[teologická antropologie|teologické antropologii]].
[[Soubor:Rembrandt aux yeux hagards.jpg|thumb|Rembrandt: Autoportrét (1630)]]
==Základní otázky o člověku==
Řádek 8:
* Jak mám jednat?
* V co mohu doufat?
Ty potom Kant sám ještě shrnuje do jediné:
Jakožto bytost '''''otevřená''''' a '''''rozumějící''''' žije člověk ve světě, který poznává, zkoumá a proměňuje; klade si tedy otázky po svém postavení případně poslání ve světě a ve společnosti. Jakožto '''''jednající''''' bytost se nejen může, ale také musí rozhodovat a nese odpovědnost za to, co způsobil; jeho jednání podléhá mravnímu hodnocení jeho samého, jeho společnosti případně náboženství. Jakožto bytost '''''společenská''''' nežije jen sám ze sebe a pro sebe, nýbrž nutně v různých vztazích, které musí zejména v moderních společnostech nějak organizovat a upevňovat v instituce. Jakožto bytost '''''dějinná''''' čili '''''historická''''' nežije pouze v přítomnosti, nýbrž z [[Kultura(sociologie)|kultury]], tradic a zkušeností minulých generací, které uchovává, hodnotí, kritizuje a předává dál. Žije a jedná sice v přítomnosti, ale jeho zájem se upírá k tomu, co stojí před ním - do nejisté, otevřené budoucnosti s jejími hrozbami i nadějemi.
Řádek 29:
==Významní představitelé==
Antropologickými otázkami se zabývala a zabývá podstatná část novověké filosofie, zejména filosofie Kantovy, [[Johann Gottfried Herder|Herderovy]], [[Wilhelm von Humboldt|Humboldtovy]] a [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovy]], stejně jako celé [[fenomenologie]]. Mezi průkopníky filosofické antropologie patřil [[Henri Bergson]], [[Wilhelm Dilthey]], [[Georg Simmel]], Ludwig Klages a Otto Friedrich Bollnow, stejně jako [[Martin Buber]] a [[Franz Rosenzweig]]. Filosofickou antropologii v užším slova smyslu však založili němečtí [[Fenomenologie|fenomenologové]] [[Max Scheler]], [[Helmuth Plessner]] a [[Arnold Gehlen]]. Podle Schelera má být filosofická antropologie pomocí současnému člověku, který ztratil orientaci ve světě:
"V celých tisíciletých dějinách jsme první doba,
v níž se člověk stal sám sobě zcela a beze zbytku problematickým;
kdy neví, co je - zato ví, že to neví."
Zatímco se Scheler snažil obnovit důvěru k pevným hodnotám, Plessner vychází z jednínečných rysů člověka samého, z jeho "excentričnosti": na rozdíl od živočichů, přesně přizpůsobených a vázaných na určité prostředí, musí si člověk svůj způsob života sám hledat a tvořit a dokonce se sám vůči sobě staví jako kritický pozorovatel. Tuto myšlenku pak prohloubil Gehlen svým pojetím člověka jako "bytosti v nouzi" (''Mangelwesen''), která musí nedostatky svého instinktivního vybavení a přizpůsobení vyvažovat typicky lidskou schopností odstupu, hravostí, zkušeností, učením a "odlehčováním" atd.
K filosofické antropologii se hlásil i [[Hans-Georg Gadamer]], v širším smyslu k ní patří francouzský personalismus ([[Maurice Blondel]], [[Gabriel Marcel]], [[Emanuel Mounier]], [[Jacques Maritain]]) a další myslitelé jako [[Nikolaj Berďajev]], [[José Ortega y Gasset]], v mladší generaci [[Paul Ricoeur]], [[Maurice Merleau-Ponty]], [[Robert Spaemann]], biolog [[Humberto Maturana]], Michael Landmann a Erich Rothacker. Tématu
Velkou výzvu pro filosofickou antropologii představuje v poslední době vědecký evolucionismus, zejména [[sociobiologie]] ([[Richard Dawkins]]), která se také pokouší o souvislý celkový výklad života i člověka na neodarwinistickém základě. Na rozdíl od filosofie, která musí vycházet z celé zkušenosti, pracuje sociobiologie s metodicky zjednodušenými modely, které na jedné straně umožňují přesvědčivý výklad mnoha lidských fenoménů, na druhé straně musí zcela vyloučit zkušenosti volby, rozhodování a svobody.
==Literatura==
| |||