Genderová identita: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 13:
 
K vytvoření „'''core gender identity'''“ pravděpodobně přispívají sociologické i biologické faktory a dochází k němu přibližně do třetího roku života. <ref>{{Citace monografie|příjmení=Kalbfleisch|jméno=|příjmení2=Cody|jméno2=|titul=Gender, Power, and Communication in Human Relationships|vydání=|vydavatel=Psychology Press|místo=|rok=1995|počet stran=|strany=|isbn=0805814043}}</ref> Děti jsou pak schopné se ustáleně vyjadřovat o svém genderu a vybírat si k němu příslušné aktivity a hračky <ref>{{Citace monografie|příjmení=Boles|jméno=|příjmení2=Tatro|jméno2=|titul=Men in Transition: Theory and Therapy|vydání=|vydavatel=Plenum Press|místo=|rok=2013|počet stran=|strany=|isbn=}}</ref>, přestože ještě zcela nerozumí genderovému dosahu. Očekávání spojená s pohlavní rolí se předávají verbálně i neverbálně: rodiče navlékají děti do odlišného oblečení, chlapci dostávají hračky v podobě aut, letadel, zbraní, dívky jsou vybaveny kuchyňkami a převlékacími panenkami. <ref>JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009 [cit. 2017-11-21]. ISBN 978-80-7367-644-5. Str. 110</ref>. Od dívek se očekává, že budou méně fyzicky silné, budou více oplývat emocemi<ref>JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009 [cit. 2017-11-21]. ISBN 978-80-7367-644-5. Str. 110</ref> a už od útlého mládí budou připravovány na roli hospodyně pečující o domácnost. Muži mají být fyzicky silnější a agresivnější. To se pojí s pojmem [[genderová socializace]], která je založena na učení genderových rolí prostřednictvím sociálních faktorů, jimiž jsou například škola, média či [[rodina]]. <ref>GIDDENS, Anthony a Philip W. SUTTON. Sociologie. Vydání první, aktualizované a rozšířené. Praha: Argo, 2013. ISBN 978-80-257-0807-1. Str. 297</ref> [[gender]] tedy vyjadřuje myšlenku, že pokud jde o sociální chování, lidé se jako muži a ženy nerodí, ale musí se – přinejmenším do značné míry – naučit jako muži a ženy jednat. <ref>JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009 [cit. 2017-11-21]. ISBN 978-80-7367-644-5. Str. 110</ref>
 
Na rozdíl od pohlaví, které je univerzální kategorií a nemění se podle času či místa působení, gender vyjadřuje, že velmi rozdílné názory na přiměřené chování žen a mužů mohou mít jak různé [[Společnost|společnosti]], tak tytéž společnosti v různých obdobích historie, nebo odlišné skupiny v rámci téže společnosti.  Podstatu pojetí genderu jako polarity či vyjádření opaku druhého uvedla [[Simone de beauvoir|Simone de Beavoirová]], která ve ''Druhém pohlaví (1949)'' popsala ženu jako „to druhé“ <ref>LINHART, Jiří, Alena VODÁKOVÁ a Miloslav PETRUSEK. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-311-3. Str. 339</ref>, což doplnila tvrzením, že “ženy se nerodí, ale jsou utvářeny.”
 
== Transgender a transsexualita ==
Řádek 24 ⟶ 26:
 
Již ke konci 19. století se v odborné literatuře objevuje pojem „invert“, ten označoval ženu, která odmítla tradiční roli. Takovéto chování vyžadovalo podle doktorů nápravu a bylo léčeno. <ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Padawer|jméno=Ruth|titul=What's So Bad About a Boy Who Wants to Wear a Dress?|url=http://www.nytimes.com/2012/08/12/magazine/whats-so-bad-about-a-boy-who-wants-to-wear-a-dress.html|vydavatel=The New York Times|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2016-11-28}}</ref>
 
Tyto ženy tedy odmítly plnit své očekávané [[Gender|genderové]] role. Objevovala se u nich tendence projevovat zájem o znalosti a učení, a zároveň "nelibost a někdy neschopnost pro vyšívání". Sexuální inverze byla v 19. a na konci 20. století spojována s termínem [[homosexualita]]. Byla považována za vrozenou změnu pohlavních znaků, mužskými „inverty“ byli ti, kteří byli nakloněni k tradičně ženským snahám či oblékání a naopak. Ve svém důrazu na obrácení rolí rolí se teorie sexuální inverze podobá [[Transgender|transgenderu]], která v té době ještě neexistovala jako samostatná koncepce. <ref>en.wikipedia.org/wiki/Gender_identity</ref> Takovéto chování vyžadovalo podle doktorů nápravu a bylo léčeno. [[Genderová identita#cite note-7|<sup>[7]</sup>]] Cílem této terapie bylo posunout děti zpět k jejich "správným" [[Sociální role|sociálním rolím]] a tím omezit počet dětí, které se staly [[Transgender|transgenderem]]. <ref>en.wikipedia.org/wiki/Gender_identity</ref>
 
V roce 1958 byl v Lékařském centru [[Kalifornská univerzita v Los Angeles|UCLA (Kalifornská univerzita v Los Angeles)] založen projekt výzkumu rodové identity pro studium [[Intersexuál|intersexuálních]] a [[Transsexualita|transsexuálních]] jedinců. Psychoanalytik Robert Stoller uvedl mnohá zjištění z projektu ve své knize Sex and Gender: Rozvoj mužnosti a ženskosti (1968).  Právě on se zasloužil o zavedení termínu genderové identity v roce 1963. <ref>en.wikipedia.org/wiki/Gender_identity</ref>
 
== Gender v jiných kulturách ==
Ve spoustě jiných kultur se od pradávna objevuje i tzv. třetí pohlaví. Jsou to například některé indiánské kmeny v Severní Americe (two-spirit) nebo Indie (hidžra).
 
Hidžra není považována za ženu ani za muže, bývá často srovnávána s pojmem transvestita – tvoří třetí genderovou roli. S vymezením třetího pohlaví se setkáváme i v jiných kulturách jako například v Omanu (khanith) nebo v Polynésii (Fa'afafine). <ref>en.wikipedia.org/wiki/Gender_identity</ref>
 
== Reference ==