Rozhlas: Porovnání verzí

 

Spojením rádiový či [[rozhlasový přijímač]] se obvykle označuje technické zařízení pro přijímání informací, kdežto vysílání samo se označuje slovem rozhlas.

[[Soubor:Port ackerman 036 v172.jpg|náhled|[[George W. Ackerman]]: Farmářská rodina poslouchá rádio, Ingham County, Michigan, 1930]]

Přenášený akustický (zvukový) signál je tvořen z poměrně nízkých kmitočtů (zhruba 30 Hz - 15 kHz), které by se jako elektromagnetické vlny nedaly vysílat a šířit. Proto se zvukový signál [[modulace|moduluje]] na podstatně vyšší kmitočty tzv. nosné vlny. Pro rozhlasové vysílání se nejčastěji užívaly kmitočty v pásmu dlouhých vln (30 - 300 kHz, vlnová délka ), středních vln (300 kHz - 3 MHz) a krátkých vln (3 MHz - 30 MHz), které se z vysílací antény šíří prostorem. Na těchto pásmech se užívá amplitudová modulace, při níž se podle zvukového signálu mění amplituda (rozkmit) nosné vlny. [[Dlouhé vlny]] se šíří na velké vzdálenosti, vyžadují však velmi rozměrné a vysoké vysílací antény a velké vysílací výkony. Do pásma dlouhých vln se také vejde malý počet vysílačů, které se i na velkou vzdálenost mohou rušit. [[Střední vlny]] se šíří do vzdálenosti tisíců kilometrů a do pásma se vejde mnohem větší počet vysílačů, vysílací anténa i výkon však musí být poměrně vysoké. Střední vlny byly nejběžnějším pásmem pro příjem rozhlasu až do 60. let 20. století. Šíření [[Krátké vlny|krátkých vln]] je složitější, protože se šíří jak tzv. přímou, tak také odraženou vlnou od vrstev stratosféry. Antény i výkony mohou být poměrně malé, šíření však více závisí také na počasí. Pro rozhlasové vysílání jsou na krátkých vlnách vyhrazena oddělená pásma, která se zpravidla označují délkou vlny: 10 m (30 MHz), 15 m (20 MHz), 20 m (15 MHz), 30 m (10 MHz) nebo 40 m (7 MHz), případně i 80 a 160 m.