Giuliano Cesarini: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m wikilinky |
m robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace |
||
Řádek 1:
'''Giuliano Cesarini''' ([[1398]] [[Řím]] – pravděpodobně [[10. listopad]]u [[1444]] poblíž [[Varna|Varny]]) byl [[Itálie|italský]] duchovní, [[kardinál]] a [[papež]]ský diplomat, který přivedl do [[Čechy|Čech]] pátou [[
== Boj proti husitům a basilejský koncil ==
Řádek 6:
Poté co křižáci překročili pohraniční hvozdy, obrátil se Giuliano Cesarini ke kacířským Čechům s manifestem, v němž jim oznamoval své záměry. 14.srpna se útočníci přiblížili k [[Bitva u Domažlic|Domažlicím]], kde se shromáždili husitští bojovníci vedení [[Prokop Holý|Prokopem Holým]]. Už při pouhém zaslechnutí písně husitů a rachotu kol jejich vozů, se křižáci dali, aniž by se střetli s nepřítelem, na zmatený úprk. Cesarini se pokusil několik houfů zastavit a přinutit je k boji. Ocitl se však sám v nebezpečí, protože prchající v něm spatřovali hlavního viníka nastalé situace. Kardinál se nakonec rovněž zachránil útěkem, a to v přestrojení za prostého vojáka z družiny würzburského biskupa Jeho ztracený kardinálský klobouk přivezli husité do Prahy jako vzácnou trofej a vystavili ho spolu s další kořistí před Týnem.
Tato událost hluboce ovlivnila Cesariniho smýšlení o husitech. Dospěl totiž k názoru, že kacířské Čechy nelze zlomit vojenskou silou, nýbrž že je potřeba s nimi vyjednávat. Bezprostředně po svém příchodu do [[Basilej-město|
== Křížová výprava proti Turkům ==
V letech 1438–1439 se Cesarini angažoval na koncilu ve [[Ferrara|Ferraře]] a [[Florencie|Florencii]], kde probíhala jednání s [[Byzanc|byzantským císařem]] o uzavření unie katolické a pravoslavné církve. Po jejím podepsání odešel do Uher, aby zde organizoval slíbenou křížovou výpravu proti Turkům.
Tažení, jehož se zúčastnily především oddíly z Uher, Valašska, Srbska a Polska, to znamená ze zemí ohrožených tureckou expanzí, bylo zahájeno roku 1443. V čele křižáckých vojsk stanul mladý polský a uherský král [[Vladislav III.]], srbský despota [[Jiří Branković]] a uherský magnát [[Jan Hunyady]]. Křižáci byli zpočátku úspěšní, podařilo se jim ve dvou bitvách Turky porazit a obsadit Sofii. Poté uzavřel sultán [[Murad II.]] s Vladislavem v [[Segedín]]ě desetileté příměří, které bylo velmi výhodné pro [[Srbsko]], jemuž byla navrácena řada Osmany zabraných území. Cesarini jako reprezentant papežské kurie však usilovně naléhal na Vladislava, aby příměří porušil a pokračoval ve výpravě. To se stalo osudným nejenom této výpravě, ale také všem balkánským státům. Křižácké vojsko bylo roku 1444 rozbito [[Bitva u Varny|u Varny]], král Vladislav, zvaný poté Varnenčik, v bitvě zřejmě zahynul. Tak skončil poslední pokus západní Evropy odvrátit tureckou expanzi. Cesarini zahynul po bitvě na neznámém místě. Jedna z verzí vypráví o tom, že byl při návratu přepaden a zabit dunajskými piráty.
| |||