Vdova: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎top: formulace
→‎Historie: doplnění odkazů
Řádek 2:
 
== Historie ==
České slovo „vdova“ má paralely ve všech slovanských jazycích, odvozuje se od praslovanského ''vydova'', a to od staroindického ''vidhevá''. To možná souvisí s &nbsp;indickým ''vidhú'', ten, kdo něco ztratil.<ref>V. Machek, ''Etymologický slovník''. Praha 1971, str. 680).</ref> Postavení vdovy a jejích dětí – [[sirotek|sirotků]] – bylo ve starších zemědělských společnostech mimořádně obtížné, protože ztráta muže znamenala také ztrátu obživy a často i majetku. Extrémní příklad představuje indický obyčej ''sati[[Satí (obřad)|satí]]'', kdy se vdova při pohřbu svého muže dala upálit s &nbsp;ním. Je pravděpodobné, že se v &nbsp;dávných dobách praktikoval i jinde a v &nbsp;Indii byl zakázán teprve v &nbsp;19.&nbsp;století. Zato obyčej truchlení se i uv&nbsp;českých nászemích dodržoval až do počátku 20.&nbsp;století a týkal se například černého oblečení a různých dalších omezení, jak o &nbsp;nich hovoří například "Babička" [[Božena Němcová|Boženy Němcové]].
 
Už sumerští a starobabylonští panovníci se naproti tomu na svých pomnících chlubili, že za jejich vlády „bohatý nečinil bezpráví sirotě, mocný neubližoval vdově“ (Gudeova socha).<ref>J. Klíma, ''Nejstarší zákony lidstva''. Praha 1979, str. 105.</ref> Povinnost ochrany „bezdomovců, vdov a sirotků“ se velmi často připomíná v [[Bible|Bibli]], například „Buď proklet, kdo převrací právo bezdomovce, sirotka a vdovy" (Dt 27, 19) nebo „Pečuj o vdovy, které jsou skutečně opuštěné“ (1Tm 5, 3).
 
Jiný společenský problém představovaly mladé vdovy po padlých bojovnících v &nbsp;raném středověku:. bylyByly často energickév&nbsp;mladém věku a měly dobré konexe, takže panovníkům často dělaly starosti. V &nbsp;10.&nbsp;a 11.&nbsp;století proto vznikaly „vdovské“ kláštery, což byla patrně i funkce [[klášter svatého Jiří (Praha)|kláštera svatého [[Jiří]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]]. Postavení vdov se zlepšilo ve městech, kde mohly převzít živnost svého manžela a někdy se dokonce mohly stát členkami [[cech]]ů. Šlechtické ženy měly v pozdním středověku a v novověku právo na „obvěnění“ – podíl vdovy na majetku po zemřelém manželovi. V &nbsp;poslední době{{kdy?}} byly ovdovělým postaveni na roveň i pozůstalí registrovaní partneři.<sup>Zdroj?</sup>
 
== Demografie ==