Lužičtí Srbové: Porovnání verzí

'''Srbové''' osídlili území [[Lužice]]<ref>Bobková, L. - Březina, L. - Zdichynec, J., ''Horní a Dolní Lužice'', (Stručná historie států), Praha 2008</ref> v době [[stěhování národů]]. V 7. století je zde zmiňován kníže [[Dervan]]. Území bylo v 10. století dobyto a [[Ostsiedlung|kolonizováno]] [[Svatá říše římská|německou]] [[šlechta|šlechtou]] (expanzi zahájil východofranský král [[Jindřich I. Ptáčník]]). Srbové tak ztratili samostatnost. Od [[14. století]] do roku [[1635]] byla Lužice součástí [[země Koruny české|Zemí Koruny české]]. Již během této doby se [[Braniborské markrabství|Braniborskému markrabství]] podařilo postupně získat některé části [[Dolní Lužice]] včetně její metropole [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]]. Ve [[středověk]]u platila různá omezení a zákazy srbského jazyka. Po reformaci nastala mírná liberalizace. Vznikl psaný jazyk – i když tedy ve třech variantách: dolnosrbsky, hornosrbsky – evangelicky, hornosrbsky – katolicky.

[[Soubor:Nsg-cottbus.jpg|thumb|left|Lužickosrbské gymnázium v [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]]]]Roku [[1815]] bylo území Lužice nově rozděleno. Celá [[Dolní Lužice]] se stala součástí Pruské provincie [[Braniborsko (provincie)|Braniborska]], severovýchod [[Horní Lužice]] se stala součástí pruské provincie [[Pruské Slezsko|Slezska]]; zbytek Horní Lužice zůstal Sasku. V rámci Pruska ztratila Lužice [[Autonomní území|autonomní]] postavení. [[File:Budyšin Serbski Dom.JPG|thumb|''Serbski dom'' v [[Budyšín]]ě]][[Soubor:Bilinguale Straßenbeschilderung Cottbus.jpg|thumb|Dvojjazyčné názvy ulic v [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]]]] Ve 40. letech 19. století výrazně zesílilo národní vědomí Srbů a vyústilo v srbské národní obrození. Inspiraci lze hledat ve dvou pramenech. Prvním byl německý romantismus a německý nacionalismus, který panoval po napoleonských válkách a který se přenesl také na Srby. Druhým byla idea součásti ve velkém ,slovanském společenství národů‘ a slovanská romantika. Objevuje se silná vazba k česko-slovenskému [[České národní obrození|národnímu obrození]]. Vydávají se první noviny, v saské Horní Lužici se šíří zakládací vlna různých společností a sdružení.

V době NDR byla vybudována velkorysá síť srbských institucí, která byla ročně podporována vysokými finančními částkami: Institut pro srbský národopis (dnes [[Serbski institut]]), Státní ensemble pro srbskou národní kulturu, Nakladatelství Domowina, srbská redakce v Radiu DDR, několik základních škol, dvě „erweiterte Oberschulen“, [[Srbské národní divadlo]]). Cenou za tuto v dějinách Srbů jedinečnou podporu byla plná integrace do NDR. Domowina byla zcela pod vlivem [[Sozialistische Einheitspartei Deutschlands|SED]].

Po roce [[1989]] se museli i Srbové postavit požadavkům nové politiky. Roku 1989 se utvořilo [[Srbské národní shromáždění]]. Do r. [[1991]] byla obnovena Domowina ve stylu, v jakém existovala ve [[1920-1929|20.&nbsp;letech]]. Téměř celá německá část [[Dolní Lužice]] je dnes součástí [[německé spolkové země|spolkové země]] [[Braniborsko|Braniborska]] (německy ''Brandenburg''), nepatrná část náleží ke spolkové zemi [[Sasko|Svobodný stát Sasko]], k němuž náleží také většina německé části [[Horní Lužice]], jejíž malá část náleží pro změnu k Braniborsku. Síť srbských institucí, která vznikla za NDR, pracuje v současnosti dále.