Cosima Wagnerová: Porovnání verzí

 

== Bayreuthské hudební slavnosti za Cosimy ==

Cosiminy inscenace pokračovaly v naturalistickém duchu poloviny 19. století,<ref>Pro mnoho obrazového materiálu ke scénografii a kostýmům původních inscenací v Mnichově, Bayreuthu a jinde viz Detta & Michael Petzet: ''Die Richard Wagner-Bühne Ludwigs II.'' (München, 1970)</ref> ale výsledkem doslovného dodržování všech skladatelových jevištních pokynů, používání plochých malovaných kulis a jen malého počtu rekvizit byl jevištní realismus, který v důsledku pomíjel vnitřní smysl a univerzalismus dramat. V roce 1889 ji Bernard Shaw nazval „hlavním upomínatelem“ („chief remembrancer“).<ref>''The English Illustrated Magazine'', říjen 1889.</ref> Symboličtější nebo abstraktnější výpravu navrhovanou [[Adolphe Appia|Adolphem Appiou]] Cosima odmítala v přesvědčení, že Wagnerovy vlastní produkce neponechávaly prostor k nalézání nového ve výpravě a režii, jen je třeba zdokonalit detaily. Mylnost tohoto pohledu se stala patrnější se zavedením plného elektrického osvětlení před slavnostmi v roce 1888. (Elektřina byla využívána i dříve, ale jen jako bodové světlo, například u jízdy valkýr a pro [[Grál]].) Dříve byla scéna osvětlena tisíci malými plynovými lampami, jejichž mihotání mohlo kulisám dodat zdání pohybu a života. Nové elektrické osvětlení sice umožňovalo dosud nevídané světelné efekty, bezprostřední účinek však mělo jiný: odhalilo opotřebovanost a umělost ploché scénické výpravy. Je však třeba uznat, že v prvních letech po Wagnerově smrti, kdy prodej vstupenek vázl a divadlo bývalo poloprázdné, by avantgardní výprava pravděpodobně ohrozila finanční životaschopnost festivalu. Teprve od roku 1891 byla místa pravidelně vyprodána a slavnosti získaly pevné místo v evropském kulturním kalendáři.