Verze z 5. 10. 2017, 12:08 editovat JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 24. 11. 2017, 15:15 editovat zrušit editaci Horst (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Správci 155 294 editací typo zs, comm z wd Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{neověřeno}} [[Soubor:Un cisceau à pierre.JPG\|náhled\|Sekáč]] Řádek 6 ⟶ 5: == Popis == Sekáč je ocelová [[tyč]] různých profilů (plocháč, kulatina, šestihran) a délek. Na jednom konci se zužuje v [[ostří]], které může být: * a) ručně vykované [[kovář]]em Řádek 14 ⟶ 12: == Druhy sekáčů == [[Soubor:Koudbeitel.jpg\|náhled\|Plochý sekáč]] [[Soubor:SDSplusCH.JPG\|thumb\|Špice a plochý sekáč [[SDS+]]]] * Plochý -– ostří sekáče je většinou stejně široké jako šířka sekáčové [[ocel]]i. Sekáč může být naostřen ve svém středu, nebo může mít ostří umístěno pouze na jedné straně (pro vysekávání z plechu, abychom mohli sekat přesně po rysce).▼ * Křížový -– délka ostří sekáče se rovná tloušťce plocháče (pohlédneme-li shora na profil plocháče, ostří křižuje obdélník profilu v jeho polovině.▼ * Žlábkový -– ostří je prohnuté do různých poloměrů; užívá se hlavně v [[umělec]]kém [[zámečnictví]].▼ * Čtyřhranně špičatý -– ve [[stavebnictví]] na sekání [[beton]]u, v [[kamenictví]], [[sochařství]].▼ Protože je práce se sekáčem namáhavá, byla zmechanizována a dnes se užívají sekáče pro elektrické a pneumatické stroje ([[Pneumatické kladivo\|pneumatická kladiva]]). Přes tuto mechanizaci není pochyb o tom, že samotný sekáč bude v [[dílna\|dílnách]] [[řemeslník]]ů nadále nezbytný.▼ ▲* Plochý - ostří sekáče je většinou stejně široké jako šířka sekáčové [[ocel]]i. Sekáč může být naostřen ve svém středu, nebo může mít ostří umístěno pouze na jedné straně (pro vysekávání z plechu, abychom mohli sekat přesně po rysce). ▲* Křížový - délka ostří sekáče se rovná tloušťce plocháče (pohlédneme-li shora na profil plocháče, ostří křižuje obdélník profilu v jeho polovině. ▲* Žlábkový - ostří je prohnuté do různých poloměrů; užívá se hlavně v [[umělec]]kém [[zámečnictví]]. ▲* Čtyřhranně špičatý - ve [[stavebnictví]] na sekání [[beton]]u, v [[kamenictví]], [[sochařství]]. ▲Protože je práce se sekáčem namáhavá, byla zmechanizována a dnes se užívají sekáče elektrické a pneumatické ([[Pneumatické kladivo\|pneumatická kladiva]]). Přes tuto mechanizaci není pochyb o tom, že samotný sekáč bude v [[dílna\|dílnách]] [[řemeslník]]ů nadále nezbytný. == Údržba a výroba sekáčů == Po několikerém nabroušení se kalené [[ostří]] odbrousí a ztupí se. [[Kovář]] znovu překovává tupé sekáče nebo vykovává nové přesně dle požadavku řemeslníků. Sekáčů je mnoho druhů. Aby mohl sekáč opracovávat materiál, musí mít ostří tvrdší než opracovávaný materiál. Proto se vykovává z kvalitní sekáčové oceli. Zkušený [[kovář]] dokáže využít i vhodných [[odpad]]ových [[ocel]]í a má je v [[Kovárna\|kovárně]] připravené. Vykované sekáče pak zakalí a popustí tak, aby měly požadovanou [[tvrdost]] a současně [[houževnatost]]. Jestliže se ostří při práci vyštipuje, ocel je ''překalená'' (jak říkají laici). Kovář je znovu popustí na vyšší teplotu, čímž zvýší jejich houževnatost. Při práci se sekáčem je nutno sledovat i údernou plochu, tedy místo, kam se provádí úder [[Kladivo\|kladivem]] nebo palicí. Na tomto místě dochází k deformaci plochy -– roznýtování. Vzniklé hrany a [[otřepy]] je nutno obrušovat a udržovat tuto plochu rovnou. V opačném případě může dojít k sesmeknutí kladiva nebo palice při úderu na plochu, případně k pořezání o ostré hrany. Odborník na materiály dokáže podle [[deformace]] plochy usoudit na kvalitu [[Látka\|materiálu]], z něhož je sekáč vyroben (plocha se pouze ohýbá nebo se trhá a třepí). == Ocel na sekáče == Jedná se o plochou ocel s oblými okraji, značka POLDI TENAX N 19732 a POLDI TENAX NB 19733,-ČSN. Kovací teplota je 850° až 1050 °C, kalící teplota je u první 900° až 960 °C, u druhé 870° až 920 °C, kalení do oleje. Popouštěcí teplota je 100 až 400 °C. == Mazání ostří sekáče == Provádí se v kovozpracující [[dílna\|dílně]], kde se často sekáčem seká, mají destičku, na níž je přibitý vypnutý [[hadr]]. Na ten se občas kápne [[olej]]. Před sekáním pracovník přejede ostřím po hadru a ostří naolejuje. Zabrání tak vyštipování ostří. == Příklady použití == Pouze sekáč se smí použít tam, kde je zakázáno užití otevřeného [[oheň\|ohně]] (např. při odsekání zrezivělých [[šroub]]ů). Od elektrické řezačky, od [[řezání kyslíkem\|autogenu]] odlétávají žhavé jiskry. Týká se to dílen [[lakýrnictví\|lakýrnických]], provozů s dřevěným nebo [[uhlí\|uhelným]] prachem, v mlýnech na mouku a v [[uhelný důl\|uhelných dolech]] (hořlavý a výbušný [[plyn]] [[methan\|metan]] resp. [[důlní plyn]]) kvůli nebezpečí [[výbuch]]u.V prostorách s nebezpečím výbuchu je používáno nářadí a nástroje z bronzu, jiskra od ocelových sekáčů by mohla také způsobit zažehnutí směsi. == Historie == Sekáč byl nezbytným nástrojem řemeslníků již od [[doba železná\|doby železné]]. Sloužil v [[Kovárna\|kovárnách]] hlavně k dělení materiálu za tepla i za studena. Sekáč patří mezi nejstarší nástroje. Už v [[pravěk]]u se přiložilo ostří [[pazourek\|pazourku]] přesně na požadované místo a kamenem se na něj udeřilo. == Lidové názvy == * majzlík (odvozeno od [[němčina\|německého]] označení ''Meißel'') * [[dláto]] -– nepřesný název pro [[tesařství\|tesařský]], řezbářský a truhlářský sekáč; každý řemeslník pod pojmem dláto si představí [[truhlářství\|truhlářský]], [[řezbář]]ský a tesařský nástroj používaný na [[dřevo]] == Literatura ==▼ == Odkazy == ▲=== Literatura === * Jiří Outrata: ''Technologie ručního zpracování kovů pro 1. ročník odborných učilišť a učňovských škol kovodělných oborů'', Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1984 === Související články === * [[Dláto]] * [[Kladivo]] * [[Pneumatické kladivo]] === Externí odkazy === * {{commonscat~~\|Chisels~~}}▼ ▲* {{commonscat\|Chisels}} {{Autoritní data}}

Sekáč (nástroj): Porovnání verzí