Dějiny křesťanství: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Jan1857 (diskuse | příspěvky)
Jan1857 (diskuse | příspěvky)
doplněn link
Řádek 323:
Evropa se však v této době dostává do tlaku arabsko-islámské expanze a byzantská říše má dost starostí s obranou vlastního území. V Evropě se rodí nové státní útvary, na území Itálie zvláště [[langobardi|langobardská říše]], a pro oblast Říma, v němž papežství přetrvalo jako jediná skutečně fungující starověká instituce, se jednalo o dobu velkých nejistot a bojů. Nové ohrožení Langobardy přimělo papeže [[Štěpán II. (papež)|Štěpána II.]] ([[741]]–[[752]]), aby zažádal o pomoc ve franské říši, u [[Pipin]]a ([[741]]–[[768]]). Papežství se tak začalo přiklánět k franské říši, jejímž králům také poskytovalo určitou autoritu – jak Pipinovi, jenž byl papežovým vyslancem pomazán na krále, tak později [[Karel Veliký|Karlu Velikému]], když jej papež roku [[800]] korunoval v Římě císařem. Pipin též roku [[754]] přiřkl papežům dobytá území ve střední Itálii, které se stalo základem [[papežský stát|papežského státu]], nazývaného ''patrimonium sancti Petri'', dědictví [[Petr (apoštol)|svatého Petra]]; z téže doby zřejmě pochází tzv. [[Konstantinova donace]], padělek legitimizující nezávislost papeže na byzantském císaři. Církevní stát definitivně vzniká roku [[774]]; existoval až do roku [[1870]].
 
Franský panovník [[Karel Veliký]] ([[768]]–[[814]]) se považoval za Bohem vedeného správce křesťanstva. Pod jeho vládou se Francká říše Karlovců se postupně stala rozhodující mocností v západní Evropě a protiváhou byzantské říše na východě - k tomuto mocenskému postavení získává Karel Veliký i [[Císař|císařský titul]], když jej roku [[800]] korunoval [[papež]] [[Lev III.]] v [[Řím|Římě]] na [[Císař říše římské|císaře říše římské]] - tak došlo v západní Evropě (324 let od pádu [[Západořímská říše|Západořímské říše]]) k obnovení císařství a posléze ke vzniku [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. Šíření křesťanství na pohanská území bylo v podání Franků nerozlučně spojeno s šířením franské politické nadvlády. V období 772-799 podnikají frankové Karla Velikého téměř každoroční válečné nájezdy do pohanského [[Sasové|Saska]], aby si Sasy politicky podrobili a aby mezi nimi vymýtili jejich pohanskou vírů, která byla duchovním tmelem saského odboje - válka probíhala nelítostně, například u [[Verden|Verdenu]] nechal roku 782 Karel popravit 4,500 Sasů, kteří se bránili [[Christianizace|christianizaci]]. Sasko se frankům podařilo christianizovat až po té, co byla zbořena významná saská svatyně [[Irminsul]] a nastoleny tresty smrti za jakýkoliv projev pohanství (dle ''Capitulatio de partibus Saxoniae'').<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Carbonell
| jméno = Charles-Olivier