Messerschmitt Me 309: Porovnání verzí

Koncept Me 309 vznikal zhruba od poloviny roku 1940. Ideově vycházel z Bf 109 a měl být rychlejší, silněji vyzbrojený a s delším doletem než jeho předchůdce. Nový letoun měl býtpoužívat a využívat nejmodernější dostupné technologie a postupy v letectví. Byl vybaven přetlakovou [[kokpit|kabinou]], zatahovacím chladičem, příďovým podvozkem, reverzní vrtulí a vystřelovacím sedadlem. Měly být použity [[letecký motor|motory]] s projektovaným [[výkon|výkonem]] 1700 až 1800 [[k]] [[Daimler-Benz DB 603|DB 603]] a [[Junkers Jumo 213|Jumo 213]]. K tomu měl Me 309 disponovat těžkou výzbrojí několika hlavňových zbraní bez nutnosti upevňování v aerodynamicky nevýhodných kontejnerechpouzdrech pod [[křídlo letadla|křídlem]]. [[Reichsluftfahrtministerium|Říšské ministerstvo letectví]] (RLM) v roce 1941 zařadilo Me 309 do objednávkového seznamu, projekční práce byly dokončeny koncem tohoto roku.

V této době opadl po úspěšných zkouškách upraveného Bf 109 FG (s výkonnější pohonnou jednotkou a zesílenou výzbrojí) zájem vrchního velení Luftwaffe o Me 309. Stavba prvního prototypu však přesto pokračovala, dokončen byl v červnu 1942.

[[První let]] prototypu '''Me 309 V1''' (Werk-Nr.001, GE+CU) se konal 18. července 1942, [[pilot|pilotem]] byl Karl BauerBaur. Použitým motorem byl [[řadový motor|řadový]] kapalinou chlazený [[válec (motor)|dvanáctiválec]] [[Daimler-Benz DB 603]] A-1 se vzletovým výkonem 1750 k. Krátce po vzletu příliš stoupla teplota chladící kapaliny a nedostatečný tlak v hydraulice zatahování podvozku neumožnil jeho rychlé zatažení. Úvodní let tak trval pouze 7 minut. Tyto závady byly odstraněny do 7. září 1942. Navíc byl letoun vybaven reverzní [[vrtule|vrtulí]], bylo upraveno vyvážení křidélek a zesílena příďová podvozková noha. Dne 8. září 1942 K. BauerBaur provedl druhý zkušební let, který do přiblížení na přistání na [[letiště|letišti]] Lechfeld probíhal bez větších problémů. Po vysunutí podvozku pilot změnil úhel nastavení vrtule, což způsobilo náhlé zbrzdění Me 309 V1. Stroj následně udeřil zadní částí o zem, přičemž došlo k poškození dolní části [[svislá ocasní plocha|SOP]]. Následně se zadní část [[trup letadla|trupu]] odrazila od povrchu [[Vzletová a přistávací dráha|VPD]] a stroj narazil příďovým kolem do betonu tak prudce, že se zlomila podvozková noha. Po opravě a optimalizaci seřízení stavěcího mechanizmu vrtule byl první prototyp přemístěn do výzkumného střediska v [[Leipheim|Leipheimu]], kde probíhaly především testy vzletu a přistání. Zkoušky odhalily tendenci letounu vychylovat se ze směru vzletu nebo přistání, což bylo způsobeno celkovou směrovou [[stabilita letadla|nestabilitou]] v malých výškách. Rovněž přistávací rychlost byla mnohem vyšší, než bylo předpokládáno. Proto byl V1 v listopadu 1942 vybaven větší SOP, která měla být instalována až u třetího prototypu. Takto upravený stroj si 11. listopadu prohlédl generální inspektor stíhacího letectva Oberst [[Adolf Galland]]. [[Zkušební pilot]] střediska v Rechlinu Ing. Beauvais Me 309 V1 znovu zalétal 20. listopadu 1942. O dva dny později uskutečnil Beauvais s Me 309 V1 zkušební suboj s Bf 109 G. Letecký suboj ukázal, že byl Me 309 V1 rychlejší než Bf 109 G a měl větší [[dostup]], Bf 109 G ale lépe manévroval.

Jelikož měl stroj ještě mnoho dětských nemocí a výkonově potřeboval doladit , byl projekt v polovině roku 1943 po stavbě pouze čtyř prototypů ukončen. Messerschmitt a RLM více preferoval Me 262, který sliboval větší výkony, měl větší prioritu a neměl tolik problémů. Navíc nové vylepšené verze Bf 109 G/K se zvýšeným výkonem stačily a práce na Me 309 by zdržovala vývoj na prioritním proudovém Me 262.