František Brabec: Porovnání verzí

Přidáno 208 bajtů ,  před 3 lety
bez shrnutí editace
(Vložil jsem text charakterizující životní i odbornou dráhu prof. Brabce. čerpal jsem s Biografického slovníku českých zemí, z archivu ČVUT a z archivu Ústavu ekonomiky a řízení Fakulty strojní ČVUT)
značky: editace z Vizuálního editoru možné subjektivní formulace možné problémové formulace
[[]]{{Infobox - osoba
| titul za = DrSc.
| obrázek =
| Profesor, drIng. IngDr. =
| Dr.Sc. =
 
 
}}
prof. Ing. Dr. '''František Brabec''' ([[13. listopad]] [[1905]], [[Praha]] - [[30. leden]] [[1992]], Praha) byl český ekonom, profesor ekonomiky a řízení na [[České vysoké učení technické v Praze|Českém vysokém učení technickém v Praze]]. V letech 1960 - 1962 byl jeho [[Seznam rektorů Českého vysokého učení technického|rektorem]].
'''Mládí a vzdělání'''
 
František Brabec se narodil 13.11.1905 v Praze. Dětství prožil v Turnově. Jeho otec byl prýmkařem a padl za první světové války. Rodinu pak živila jeho matka, která pracovala jako dělnice v brusírně. František Brabec už od dětství projevoval velké nadání. I přes obtížné materiální podmínky jeho rodiny začal studovat na reálce v Turnově. Jako nadanému žákovi mu v roce 1921 bylo uděleno stipendium ministerstva školství. Středoškolské studium tak měl možnost dokončit na [[Carnotovo lyceum|Carnotově lyceu]] ve francouzském [[Dijon|Dijonu]]. Na této škole studovala řada nadaných českých studentů, kteří se posléze proslavili v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Spolužáky Františka Brabce byl např. herec [[Jiří Voskovec|Jiří Voskovec]], nebo pozdější literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof [[Václav Černý|Václav Černý]]. Maturitu složil František Brabec v roce 1924. Vzhledem k velmi dobrým studijním výsledkům pak získal další stipendium ministerstva školství. Díky této finanční podpoře pak prošel konkursním řízením a jako tehdy jediný cizinec byl přijat na výběrovou pařížskou [[École polytechnique|École polytechnique]]. Na této škole studoval v letech 1928 až 1930.
 
Po ukončení studia se vrátil do ČSR a 1.10.1930 nastoupil do tzv. teoretického oddělení Škodových závodů v Praze. V tomto oddělení se řešili problémy, které přesahovaly běžné možnosti škodováckých konstruktérů a projektantů. V době hospodářské krize, která se ve Škodovce projevovala nižším množstvím zakázek, ale odjel znovu do Francie. Zde v letech 1933-34 absolvoval špičkovou vysokou elektrotechnickou školu [[École Supérieure D´Electricité|École Supérieure D´Electicité]] v Malakoff u Paříže.
 
'''Podniková praxe'''
'''Pedagogická a akademická činnost'''
 
Rozhodnutím vlády byl František Brabec k 1.4.1954 odvolán z funkce generálního ředitele. Po krátké době pak nastoupil dne 3.9.1954 na [[Strojní fakulta ČVUT|Strojní fakultu ČVUT]] jako vedoucí nově vznikající Katedry ekonomiky a řízení. Tento obor byl tehdy na technických fakultách nový a proto byl František Brabec pověřen zavedením nového studijního oboru „Ekonomika a organizace strojírenské výroby“.
 
V roce 1955 byl jmenován profesorem pro obor organizace ekonomiky. V roce 1961 dosáhl vědeckého titulu Dr.Sc. (byl jmenován doktorem ekonomických věd jako první v ČSSR). Současně mu udělila čestný doktorát i Technische Universität Dresden. Jeho odborná a pedagogiská kariéra na Českém vysokém učení technickém dále pokračovala. Zastával různé akademické funkce. V letech 1955 až 1960 byl prorektorem a následně v letech 1960 až 1962 byl rektorem ČVUT. V letech 1964 až 1966 zastával funkci děkana Strojní fakulty ČVUT.
František Brabec byl ale velmi aktivní i mimo akademickou obec, i když jeho činnost se do značné míry stále prolínala s jeho pedagogickou prací. V letech 1962 až 1964 pracoval jako náměstek předsedy Státní komise pro techniku. V šedesátých letech dvacátého století se postupně etabloval obor „vědecký management“, a František Brabec patřil mezi jeho zakladatele. V závěru  své pedagogické kariéry na ČVUT přešel k 1.1.1973 jako vedoucí pracovník do Výzkumného ústavu plánování a řízení národního hospodářství, kde se věnoval otázkám efektivnosti a intenzifikace československého průmyslu (na katedře Ekonomiky a řízení si v té době ponechává třetinový úvazek). V tomto ústavu pak pracoval až do roku 1988, do svých 83 let.
 
František Brabec byl po celou dobu své kariéry také velmi činný i v různých vědeckotechnických společnostech. V letech 1949 až 1952 byl předsedou Československé normalizační společnosti. V letech 1955 až 1963 byl předsedou Československé vědecko technické společnosti (ČVTS). Byl dlouholetým členem CIGRE (Conférence Internationale des Grands Réseaux Electriques – Mezinárodní konference pro velké elektrické sitěsítě). Byl předsedou Československého komitétu pro vědecké řízení a členem několika dalších vládních a rezortních komisí pro strojírenství. Řadu let předsedal hodnotící komisi pro výběr ocenění v rámci brněnského Mezinárodního strojírenského veletrhu.
 
V roce 1961 se stal nositelem [[Řád práce|Řádu práce]]. Obdržel také řadu dalších ocenění – v roce 1970 zlatá Felberova cena, v roce 1986 Medaile ČVUT prvního stupně, dvakrát získal Sumcovu cenu za propagaci české elektrotechniky  v zahraničí, ale získal i několik dalších ocenění.
 
František Brabec je autorem více než 150 vědeckých statí. Publikoval v našich i zahraničních odborných časopisech. Je autorem sedmi patentů z oboru elektrotechniky a strojírenství. Vynikajícím studentským diplomovým pracím z oboru řízení a ekonomiky podniku je dodnes udělována [[Cena Františka Brabce|Cena Františka Brabce]].
 
V roce 1939 se oženil s komerční inženýrkou Markétou Kinskou. V tomto manželství se jim pak narodil syn a dcera.
314

editací