Marta Kubišová: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značky: odstraněna reference editace z Vizuálního editoru |
RV Bezdůvodné odstranění obsahu |
||
Řádek 32:
'''Do roku 1969<br />'''Tatínek pracoval jako [[vnitřní lékařství|internista]], její maminka nejdříve zůstávala v domácnosti, později prodávala gramofonové desky v Celetné ulici v [[Praha|Praze]]. V roce [[1952]] se rodina přestěhovala do [[Poděbrady|Poděbrad]]. Protože se po absolvování [[gymnázium|gymnázia]] nedostala kvůli svému rodinnému původu na [[vysoká škola|vysokou školu]], nastoupila Marta do práce v Poděbradských sklárnách.
Ke zpívání se dostala šťastnou náhodou, při zpěvu u klavíru
V září [[1964]] se dostala díky [[Jan Schneider|Janu Schneiderovi]] do pražského divadla [[Divadlo Rokoko|Rokoko]], kde mělo na podzim premiéru pásmo Jana Schneidera ''Chan & Son''. Začala se objevovat i v televizi v pořadu Vysílá studio A. Její spolupráce s [[Václav Neckář|Václavem Neckářem]] a [[Helena Vondráčková|Helenou Vondráčkovou]] začala v prosinci [[1965]], kdy připravovali představení ''Čekání na slávu''. Nazpívala původně francouzskou píseň „Loudá se půlměsíc“, díky které se stala populární.
Řádek 42:
Začátkem roku 1968 natočila v Janem Němcem svůj první [[recitál|tv recitál]] ''Náhrdelník melancholie''. Hned v lednu odjela do [[Cannes]] na soutěž [[MIDEM]], kde zpívala samostatně písně „Tajuplnej hráč“ a „Lampa“ a pak i další na galavečeru, společně s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem. Hrála v inscenaci Rokoka ''Filosofská historie'', ze které pochází píseň „Máj“ na motivy [[Máj (Karel Hynek Mácha)|básně]] od [[Karel Hynek Mácha|Karla Hynka Máchy]]. V dubnu odjela s H. Vondráčkovou a V. Neckářem na pozvání Bruna Coquatrixe, vystupovat do pařížské [[Olympia (Paříž)|Olympie]], kde se setkala i s [[Aretha Franklin|Arethou Franklin]]. V červnu vyhrála Bratislavskou lyru za píseň „Cesta“ autorů [[Jindřich Brabec|Jindřicha Brabce]] a [[Petr Rada (textař)|Petra Rady]]. Její píseň „[[Modlitba pro Martu]]“ (původně součást seriálu ''Píseň pro Rudolfa III.''), se stala po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|okupaci vojsky Varšavské smlouvy]] [[1968|v srpnu 1968,]] symbolem národního odporu. [[1. listopad]]u téhož roku pak vzniklo populární trio [[Golden Kids]] (Marta Kubišová, [[Václav Neckář]], [[Helena Vondráčková]]). Jejich producentem se stal Bohuslav Ondráček a každý z členů tria měl také vlastní fanklub. Martiny tři písně, „Cesta“, „Lampa“ a „Máj“, se staly podle kritiků, nejlepšími za rok 1968. Pěvecky se podílela na filmu [[Juraj Herz|Juraje Herze]] ''[[Kulhavý ďábel]]''.
V lednu [[1969]] Golden Kids vystoupili opět na Midem v Cannes a v únoru Marta Kubišová získala svého druhého [[Zlatý slavík|Zlatého slavíka]] (za rok 1968). V létě pak vyšla její jediná - výborná sólová LP deska ''[[Songy a balady|Songy a balad]]<nowiki/>y a'' na podzim album tria Golden Kids ''[[Micro-Magic-Circus]].'' V červnu vystoupila na festivalu Bratislavská lyra v nesoutěžní části - galakoncertu. Natočila svůj druhý tv recitál ''Proudy lásku odnesou'' s Janem Němcem, který hudebně vycházel právě z desky ''Songy a balady''. Dva videoklipy byly ale ještě před premiérou zničeny, a to k písním „Ne“ (natáčen na [[Petřín]]ě), a „Všechny bolesti utiší láska“ (na [[Karlův most|Karlově mostě]]), jak sama Marta přiznala. S písní „Atlantis“ Jindřicha Brabce vyhrála na festivalu ve [[Split]]u bronz, text napsala [[Jiřina Fikejzová]]. Na podzim toho roku se vdala za režiséra Jana Němce. Natočila také titulní píseň „Sněžný muž“ k filmu ''[[Vražda Ing. Čerta]]''.
'''Období 1970 - 1987 '''<br />Začátkem roku 1970 opět vyhrála Zlatého slavíka (za rok 1969), ale cenu už směla převzít pouze v ústraní redakce časopisu [[Mladý svět]]. Podle scénáře [[Jaroslav Dietl|Jaroslava Dietla]] a pod taktovkou režiséra [[Jaromír Vašta|Jaromíra Vašty]], byl ještě v koprodukci s německou televizí [[SWF]], dokončen film ''[[Revue pro následníka trůnu]].'' Byl pro něj znovu natočen hit „Oh, baby, baby“ (spolu s Knutem Kiesewetterem a Gitte Haenning). Marta tam zpívá například i „Ring-O-Ding“. Golden Kids 6.
Od února [[1970]] měla Marta Kubišová zakázané vystupování, ale ve studiu Supraphonu ještě mohla natočit několik písní. Mezi poslední nahrávky patří „V století dvacátém devátém“, „Kde máš svůj dům“ a „Hare Krišna“. Poslední zmiňované byly dokončeny 30. června 1970, poté už nic nazpívat nesměla. Záminkou jejího zákazu se stala údajná pornografie z jara 1969, která byla dokazována třemi zfalšovanými [[fotomontáž]]ními fotografiemi. Později sice žalobu u soudu na ředitele [[Supraphon]]u Hrabala, který za účelovou pomluvou stál, vyhrála, ale mezitím měla vypovězené všechny smlouvy. Hledala si proto práci neuměleckého zaměření, což ji režim často ztěžoval. Jeden čas lepila sáčky. Na obnovu své umělecké činnosti si musela počkat do roku [[1989]], kdy padl československý komunistický režim.<ref>Jan Sedmidubský: [http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/_audio/00578542.mp3 ''Husáku, proč? Příběh Marty Kubišové''], [[Český rozhlas]]. In: ''Téma: Ozvěny normalizace''. {{Nowrap|40.–42. minuta.}} [[29. červenec|29. července]] [[2007]] (repríza)</ref> Vystupovat mohla pouze na [[underground]]ových akcích pro pozvané účastníky. Ve druhé polovině 80. let se měla stát zpěvačkou skupiny [[The Plastic People of the Universe]], ale toto angažmá překazila StB.<ref name="Mejla">{{Citace monografie
Řádek 79:
'''Období 1988 - 1990'''<br />
Dne [[10. prosinec|10. prosince]] [[1988]] vystoupila po dlouhé době na veřejnosti na [[demonstrace (protest)|demonstraci]] při příležitosti 40. výročí vyhlášení [[Všeobecná deklarace lidských práv|Všeobecné deklarace lidských práv]], když zazpívala [[Československá hymna|československou hymnu]]. V osmdesátých letech
Poté následovala reedice alba ''Songy a balady'' a už v roce [[1990]] studiové nahrávky a samostatné [[koncert]]y tak jako slavný koncert „Marta v Lucerně“ (2. června), kde jí byl dodatečně předán Zlatý slavík – tzv. „doživotní“. Hudební doprovod obstarala skupina Energit [[Luboš Andršt|Luboše Andršta]]. Následovala řada koncertů s touto skupinou i zájezdy třeba do Japonska, Paříže a Berlína.
Po sametové revoluci se krátce angažovala i politicky. Ve [[Volby do Sněmovny národů Federálního shromáždění 1990|volbách roku 1990]] zasedla do české části [[Sněmovna národů Federálního shromáždění|Sněmovny národů]] [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]] (volební obvod [[Západočeský kraj]]) za [[Občanské fórum]], ale již v červnu 1990 na mandát rezignovala a fakticky jej nevykonávala.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
| url = http://www.psp.cz/eknih/1990fs/rejstrik/jmenny/snck.html
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-09-19}}</ref>
'''Období 1991 - 2001'''<br />
Od roku [[1991]] [[Moderátor (profese)|spolumoderuje]] Adventní koncerty a od roku [[1992]] také pořad
Dne [[28. říjen|28. října]] [[1995]] obdržela od prezidenta [[Václav Havel|Václava Havla]] státní vyznamenání [[Medaile Za zásluhy|Medaili Za zásluhy]] II. stupně. [[Adam Georgiev]] vydal její [[biografie|biografickou]] knihu ''Chytat slunce'' v roce [[1995]].
Řádek 103 ⟶ 110:
19. června 2013 měl na Letní scéně Divadla Ungelt premiéru komorní muzikál ''Touha jménem Einodis'' o osudech baronky [[Sidonie Nádherná|Sidonie Nádherné]], ve kterém účinkují v titulních úlohách Marta Kubišová a [[Aneta Langerová]].
7. října 2016 vydal Supraphon poslední studiové album s názvem ''Soul'', které obsahuje výhradně zahraniční skladby - z části takové, které si Marta chtěla zazpívat ještě během první kariéry, ale nedošlo na ně, doplněné o další písně, které zpěvačku v poslední době zaujaly. Produkce alba se ujal Petr Malásek, jediným pěveckým hostem alba je [[Matěj Ruppert]].
Řádek 256 ⟶ 263:
: „Život není pes“. (Hudba Petr Malásek, text Václav Kopta) je žhavou novinkou, která lehce navazuje na jejich spolupráci z roku 2013 při muzikálu Touha jménem Einodis.
* ''[[Soul (album)|Soul]]'' (7.10.2016 - Supraphon) - řadové album & poslední studiové album; kompletně převzaté skladby s texty Marty Skarlandtové, Václava Kopty a Pavla Vrby
== Ocenění a vyznamenání ==
| |||