Patrimoniální správa: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
rozpracováno |
dokončeno podle literatury |
||
Řádek 1:
'''Patrimoniální''' nebo také '''vrchnostenská správa''' bývala [[veřejná správa]], kterou pozemková [[vrchnost]] vykonávala na svých [[panství]]ch. Zahrnovala jak správu majetku, tak správní a soudní oprávnění vůči [[Poddanství|poddaným]]. V českých zemích se vedle městské a
▲'''Patrimoniální''' nebo také '''vrchnostenská správa''' bývala [[veřejná správa]], kterou pozemková [[vrchnost]] vykonávala na svých [[panství]]ch. Zahrnovala jak správu majetku, tak správní a soudní oprávnění vůči [[Poddanství|poddaným]]. V českých zemích se vedle městské a cíkevní správy uplatňovala od 13. století až do roku 1848.
== Organizace ==
Patrimoniální správa měla v zásadě dvě relativně samostatné složky, správu konkrétního [[Velkostatek|velkostatku]] a výkon tzv. venkovské samosprávy. Na jednotlivých statcích a hradech původně působili jen ''[[purkrabí]]'', jmenovaní vlastníkem panství, až od konce 15. století se začal úřednický aparát rozšiřovat a vznikla ''panská kancelář'' s různými písaři,
V rámci venkovské samosprávy vrchnost jmenovala do každé vsi svého ''[[rychtář]]e'' (šoltyse, fojta; do husitských válek šlo o dědičný úřad), který měl jistá samostatná policejní a pořádková oprávnění, později byl již jen výkonným a kontrolním úředníkem. Vedle něj byli jmenováni i ''přísežní'' (šéfové, [[konšel]]é; v
== Historický vývoj ==
Vrchnostenská správa vznikla v českém státě v průběhu 13. století v důsledku rozpadu dosud jednotné panovnické moci. Kromě emancipace měst a nezávislého postavení církve, které začaly spravovat své záležitosti relativně samostatně, postupně klesal význam [[Hradská soustava|hradské soustavy]]. Její roli vůči poddaným převzala [[šlechta]], jenž na základě [[Emfyteuze|emfyteutického práva]] získala do dědičného vlastnictví půdu, což bylo základem jednotlivých rodových [[panství]] (patrimonií). Venkovská šlechta tím získávala stále silnější postavení, např. jejich poddaní je už nemohli žalovat u [[Zemský soud|zemského soudu]], a postupně na ni na území jejich panství přešel výkon prakticky veškeré veřejné správy.
Situace se začala obracet až v souvislosti se společenskými změnami novověku a s centralizačními snahami státu. [[Robota|Robotní]] patenty z let 1680, 1717 a 1738 zajistily poddaným ochranu před přestupky panských úředníků, jejich stížnosti začaly být vyřizovány mimo vrchnost. Další oslabení patrimoniální správy souviselo se státním dohledem na výběr daní a s povinnými zkouškami panských úředníků, ještě výraznější omezení vrchnostenských práv znamenalo zrušení [[nevolnictví]] v roce 1781, protože tím byla odbourána povinnost poddaných získat od své vrchnosti povolení k uzavření sňatku nebo k přestěhování. O pár let později začal daně pro stát vybírat zvláštní výběrčí. Tyto změny se odrazily i v organizaci správy, panská kancelář se rozdělila na tři oddělení: plně vrchnostenský ''hospodářský úřad'' dohlížející na provoz velkostatku, ''soudní úřad'', v němž působil jako státní úředník právně vzdělaný ''justiciář'' (vrchnost jej jmenovala, ale neměla zasahovat do jeho činnosti), a ''hlavní úřad'', který vykonával veřejnou správu panství a který nejvíce podléhal přímému vlivu státu. Úplný konec vrchnostenské správy znamenala [[Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství|revoluce roku 1848]] a zrušení [[poddanství]]. Patrimonia zanikla o dva roky později v souvislosti se vznikem samostatných obcí, politických a soudních okresů.
== Literatura ==
| |||