Aktuár: Porovnání verzí

Přidáno 12 bajtů ,  před 3 lety
m
odkaz
(zpřesnění, reference, kategorie)
m (odkaz)
 
== Soudní aktuáři ==
Úplně původně šlo o zapisovatele při soudních výsleších, který mohl i ověřovat opisy soudních listin, později to byl již [[koncept]]ní úředník, který musel složit soudní nebo politickou státní zkoušku,<ref>Aktuár. In Rieger, František. ''Slovník naučný''. Praha: Kober & Markgraf, 1860, svazek 1, s. 94.</ref> tzv. ''aktuárskou zkoušku''. Poprvé se tento úřad soudního písaře objevuje v [[Německo|Německu]] už ve 13. století. V [[Rakousko|Rakousku]] byl nižším soudním úředníkem, nejdříve u [[patrimoniumPatrimoniální správa|patrimoniálních]] soudů, poté u smíšených [[okresní úřad|okresních úřadů]], kde se kvůli tomu začali rozlišovat na aktuáry politické, vykonávající veřejnou správu, a aktuáry soudní. Jejich hodnost byla o stupeň vyšší než [[auskultant]]ů. Nakonec byli u soudů nahrazeni [[adjunkt]]y.<ref>Aktuár. In ''Ottův slovník naučný''. Praha: J. Otto, 1888, svazek 1, s. 668.</ref> V [[Československo|Československu]] se jako aktuáři ale označovali i [[vyšší soudní úředník|úředníci vyšší pomocné soudní služby]], kteří také museli prokázat středoškolské vzdělání a složit aktuárskou zkoušku.<ref>§ 3 odst. 2 vládního nařízení č. 95/1931 Sb., kterým se provádí zákon ze dne 27. března 1931, č. 57 Sb. z. a n., o použití úředníků vyšší pomocné soudní služby u soudů a poručenských (sirotčích) úřadů. [http://ftp.aspi.cz/opispdf/1931/045-1931.pdf Dostupné online.]</ref><ref>Princ, Michal. ''Soudnictví v českých zemích v letech 1848–1938 (soudy, soudní osoby, dobové problémy)''. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-797-3. S. 160–162.</ref>
 
== Aktuáři správní ==