Voltaire: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odstranění duplicitního obrázku značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 8:
Vyrostl v rodině notáře Françoise Aroueta, sám však tvrdil, že jeho skutečným otcem byl blíže neznámý důstojník jménem Rochebrune. Matku Marii Marguerite d'Aumart ztratil, když mu bylo sedm let. Jeho vztah k otci i bratru Armandovi, o kterém se toho jinak celkem nic neví, byl chladný a lhostejný. Skutečným vychovatelem se mu stal jeho křestní otec, abbé de Châteauneuf, skeptik, požitkář a milovník života. Tento kněz jej také uvedl do vyšší společnosti, když jej seznámil s vlivnou [[Kurtizána|kurtizánou]] Ninon de Lenclos, které tehdy bylo 84 let.
Vystudoval s výborným prospěchem jezuitskou [[Lycée Louis-le-Grand|Kolej Ludvíka Velikého]]. Velký dojem na něj učinily poslední roky vlády [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]], zejména náboženské pronásledování. Poté, co dokončil studia, se stal tajemníkem francouzského velvyslanectví v [[Haag]]u. Zde však na něj padlo podezření z milostné pletky s velvyslancovou dcerou, a byl odeslán zpět do Paříže, kde se záhy stal známým autorem epigramů a posměšných pamfletů. Přestřelil ovšem sepsáním posměšku na účet vévody [[Filip II. Orléanský|Filipa II. z Orleánsu]], po jehož zásahu byl téměř na celý rok [[1717]] uvězněn v [[Bastila|Bastile]]. Ve skutečnosti však došlo k omylu: vévoda se stal vděčným terčem satiry a Voltaire strávil 11 měsíců v žaláři za spisek z pera jiného, neodhaleného autora.<ref name="susta">[[Josef Šusta|ŠUSTA, Josef]] a kol. ''Dějiny lidstva od pravěku k dnešku. Díl šestý. Bronzová skála moci státní 1650-1789.'' Praha : Melantrich, 1939. s. 283.</ref> Zde rovněž vymyslel své autorské jméno, údajně přesmyčkou písmen latinského zápisu jeho vlastního jména, Arovet L.I. ("le jeune", tj. mladší).
Už jeho první drama ''Oidipus'' ([[1718|1719]]) se setkalo se značným ohlasem. Povzbuzen chválou, začal pracovat na poémě ''Henriada'', která nicméně v jeho díle zůstala jako literární poklesek imitující styl antických poém. S tím, jak se v pařížských salónech tříbil jeho politický i náboženský světonázor, rostlo Voltairovo zaujetí svobodomyslnou cizinou, která nastavovala zrcadlo nespravedlným sociálním pořádkům v jeho rodné zemi. Již při druhém delším pobytu v [[Holandsko|Holandsku]] v roce [[1722]] zakusil ducha tolerance a svobodného podnikání, dostalo se mu zde i vřelého přijetí v literárních, obchodních a šlechtických kruzích. Zcela pak propadl kouzlu [[Spojené království|Británie]], která byla na svou dobu mimořádně tolerantní a nábožensky nezávislá na vlivu [[Řím]]a. Začal se učit anglicky, navštívil v [[Londýn]]ě [[Toryové|toryovského]] politika a filozofa vikomta Bolingbroka (1678–1751),
| |||