|
'''Realismus''' (z latinského ''realis'' = věcný, skutečný, od ''res'' = věc) je umělecký směr, který převládal v literatuře 2. poloviny 19. století (zastoupil romantismus). Vznikl především jako odpověď na tehdejší umění, jež popisovalo život zejména bohatých a spokojených lidí nebo fiktivních či historických osob. Vliv rozvoje přírodních a technických věd, filozofie (zvláště pozitivismu - Auguste Comte: „Skutečné je to, co lze dokázat smysly, tedy pozitivně.“) prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách) - snaha o uplatnění stejných vědeckých postupů i v literatuře je chápán jako vědecká analýza společnosti. Označuje různé směry, názory a postoje, které různým způsobem zdůrazňují „věcnost“, respekt člověka vůči skutečnosti, úsilí o správné poznání věcí samých.
'''Znaky realismu'''
Pravdivý obraz skutečnosti (bez [[idealizace]]), přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka, [[typizace]] na jednotlivém je zobrazeno obecnéobecně. Literární hrdina se proměňuje, vyvíjí, je dobově a společensky podmíněný, někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem zobrazuje průměrného člověka. Realistický [[román]] je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů objektivní přístup ke skutečnosti. [[Autor]] neužívá autostylizace (autor není v díle účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav). [[Kritika]] nedostatků ve společnosti odtud název kritický realismus – ten se jako takový objevuje až o něco později, někdy v [[80. letech]] [[19. století]], autoři jsou ještě mnohem více otevřenější, poukazují na sociální konflikty a snaží se je řešit. Román je analýzou skutečnosti, oslabuje se sevřený děj autoři se vyhýbají minulosti, upřednostňují současnost ale v některých případech na minulost odkazují, je-li jejich cílem poukázat na lepší současnou společenskou situaci.
Nové výrazové prostředky: [[hovorová řeč]], [[nářečí]], [[archaismy]] apod.
;ve filosofii
|
