První srbské povstání: Porovnání verzí

'''První srbské povstání''' bylo vzpourou [[Srbové|Srbů]] na území [[Bělehradský pašalík|Bělehradského pašalíku]] a dalších šest [[Nahije|nahijích]] tehdejší [[Osmanská říše|Osmanské říše]] ([[Šumadija]]), které byly osídleny Srby, zprvu proti místní dahijské správě a později proti turecké nadvládě jako takové.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pelikán | jméno = Jan | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Srbska | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2005 | isbn = 80-7106-671-0 | poznámka = Dále jen ''Dějiny Srbska'' | strany = 170}}</ref> Trvalo několik let, od [[14. únor]]a [[1804]] až do [[7. říjen|7. října]] [[1813]]. V srbském pojetí je toto povstání víceméně vnímáno jako celek dlouhodobějšího procesu, známého jako [[srbská revoluce]].<ref name="Ljušić012">{{Citace monografie

| příjmení = Ljušić

Povstání bylo zahájeno v malé obci [[Orašac]]<ref>Dějiny Srbska, s. 168</ref>, později se vzbouřencům se podařilo získat pod kontrolu rozsáhlá území, od [[Bělehrad]]u až po [[Novi Pazar]]. Do čela nepokojů se postavil obchodník s dobytkem [[Karađorđe Petrović]], zakladatel budoucí dynastie [[Karađorđevićové|Karađorđevićů]].

 

 

Po roce 1810 se však Rusko ocitlo pod hrozbou napadení [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovou]] Francií, a rozhodlo se proto rusko-tureckou válku ukončit, 28. května 1812 byl podepsán [[Bukurešťská smlouva (1812)|Bukurešťský mír]]. Z pohledu [[Srbsko|Srbska]] tedy skončilo povstání neúspěchem – Srbsku sice podle mírové dohody náležela autonomie a povstalcům byla přislíbena [[amnestie]], tato ujednání však nebyla naplněna. Turecko povstalecká území vojensky obsadilo, což bylo doprovázeno terorem a vražděním Srbů.<ref>Dějiny Srbska, s. 174</ref>