Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 25 bajtů ,  před 1 rokem
Odmazána zkratka "střlat." Není gramaticky správně, zní to jako "mírmini" a nikde na internetu se to nepoužívá. To bychom mohli rovnou doplnit i "stlat", "vulat", "hulat" či "cílat" pro další historické varianty latiny. ~cswiki
* '''klasická latina''' – latina starověké [[Říše římská|římské říše]], jazyk velkých „klasických“ antických autorů, především z doby přelomu letopočtu (především [[Caesar]] a [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]], [[Publius Ovidius Naso|Ovidius]], [[Quintus Horatius Flaccus|Horatius]], [[Livius]]). Většinou bývá považována za obtížnější. Byla vzorem při obou velkých reformách latinského jazyka (karolinské a humanistické).
* [[Vulgární latina]] byla mluveným nářečím obyvatelstva [[Západořímská říše|Západořímské říše]] z jejich [[nářečí]] se vyvinuly [[románské jazyky]].
* '''středověká latina''' (zkratka '''střlat.''') – latina od konce římské říše až (přibližně) do [[humanismus|humanismu]], nebo úžeji od doby karolinské reformace (cca [[800]]) do humanismu. Počátky tohoto jazyka se kladou do posledních let [[západořímská říše|západořímské říše]], kdy se latina stala lidovým jazykem v mnoha krajích mimo rodnou Itálii a začala se značně zjednodušovat (omezení skloňování koncovkami, omezení konjunktivů, nahrazování akuzativních vazeb vedlejšími větami apod.). Prosazování nové vulgární či začínající středověké latiny je možné pozorovat v některých dílech [[Svatý Augustin|Augustinových]], v nichž tento biskup naráží na „lidový způsob mluvy“, nebo v díle poutnice do Svaté země [[Egerie]] (''Itinerarium Egeriae''); zde je lidovým jazykem psaný celý spis. Středověká latina doznala reformy v době [[Karel Veliký|Karla Velikého]] (tzv. [[karolinská reforma]]). Tato latina byla v mnohých aspektech ovlivněna národními jazyky a liší se tedy částečně od kraje ke kraji, hlavně v lexiku.
* '''humanistická latina''' – latina vzešlá z reformy za humanismu. V době humanismu stále větší prosazování národních jazyků vytlačovalo pomalu latinu z každodenního života; na druhé straně obdiv ke klasickým autorům způsobil opouštění „lidové“ mluvy a studium a úmyslný návrat ke klasické latině. Ten se projevoval především v [[syntax]]i a stylistice; slovní zásoba musela naopak odpovídat své době. Právě v době humanismu a renesance vzniká základ dnešní [[italština|italštiny]], která byla původně toskánským nářečím lidové latiny a byla poprvé písemně použita v díle ''[[Zpěvník]]'', jehož autorem byl slavný [[Itálie|italský]] humanista [[Francesco Petrarca]].
* '''církevní latina''' – latina používaná v církevních kruzích. Latina, původně jazyk „všech věd“, se snad nejdéle jako oficiální jazyk udržel v církvi. „Církevnost“ spočívá nikoli v mluvnici (ta kopíruje vždy svou dobu), jako spíše v lexiku a [[idiom]]ech. Zaměňování církevní latiny se středověkou je tedy z [[lingvistika|lingvistického]] hlediska nepřesné. Přesto byl vliv křesťanství ve středověku na latinu značný a pronikal i daleko mimo sféru ryze náboženskou. [[Křesťanství]] zavedlo do latiny mnoho nových slov (přejatých většinou z řečtiny či hebrejštiny, někdy přímo novotvary) již ve starověku – ''baptisma/baptismum'', ''sabbatum'', ''trinitas'', aj. Díky vlivu evropských jazyků a reálií také mnoho slov dostalo nový význam či nové pádové vazby (''confiteri alicui'' – chválit někoho; ''misereri alicui'' namísto ''misereri alicuius'').
190

editací