Seppuku: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
{{Různé významy}}, portál, typo
Řádek 1:
{{Různé významy|redirect=harakiri|druhý=albu [[Serj Tankian|Serje Tankiana]]|stránka=Harakiri (album)}}
{{Obsahuje japonský text}}
[[Soubor:Seppuku.jpg|náhled|Seppuku]]
'''Seppuku''' ({{Vjazyce|cs}} „plátkování žaludku“{{Doplňte zdroj}}<!-- 切る = řezat, 腹 = břicho, vnitřnosti; žaludek je 胃 [i], tento „termín“ dodal r. 2007 IP 62.24.71.130, který od té doby Wikipedii needituje -->, {{Vjazyce|ja}}: 切腹) je [[Japonsko|japonská]] rituální [[sebevražda]]. V [[Evropa|Evropě]] je též známá jako '''harakiri''' (腹切) (česky „řezání břicha“), ovšem tento termín, který je tvořen stejnými znaky použitými v obráceném pořadí, je v Japonsku pokládán za poněkud vulgární a samotnými samuraji nebyl nikdy používán. Muži si v kleče prořízli [[břicho|břišní dutinu]] krátkým [[samuraj]]ským [[meč]]em ([[wakizaši]]) (překl. „společník“), a to vodorovně zleva doprava, pak mohl následovat ještě svislý řez. Následně jim pobočník usekl hlavu, aby tak ukončil jejich utrpení. Někteří bojovníci ale dali před stětím přednost vlastnoručnímu probodnutí hrdla či srdce.
 
Samotný rituál seppuku sestával z [[meditace]], složení krátké básně ([[haiku]]), většinou na téma pohrdání smrtí a samotné sebevraždy. Vzhledem k obrovskému nervovému vypětí byl ale rituál málokdy dodržen se všemi náležitostmi. V běžném životě se seppuku provádělo většinou tak, že samuraj napadl na wakizaši a pobočník mu setnul hlavu. Při absenci stětí mohl konec přicházet velmi dlouho, generál [[Takidžiró Óniši]] roku 1945 při seppuku umíral 17 &nbsp;hodin za plného vědomí.
 
Seppuku bylo součástí samurajského kodexu ([[bušidó]] – cesta válečníka). Nejčastěji bylo používáno proto, aby bojovníci předešli zajetí nepřítelem a nebo získali zpět ztracenou čest. [[Samuraj]] mohl být k seppuku vyzván svým pánem. Seppuku bylo také jedinou formou „protestu“, kterým mohl samuraj dát najevo nesouhlas s činy svého pána. Především v [[období Edo]] (1603–1868) šogunátu Tokugawa bylo seppuku používáno jako forma popravy, která však byla vždy výsadou samurajské vrstvy. Břicho (hara) člověka je v Japonsku považováno za centrum těla a lidské duševní aktivity, jeho proříznutím tak válečník obrazně ukazoval čistotu svého nitra, proto tato forma sebevraždy nebyla povolena jiným vrstvám japonského obyvatelstva.
 
V roce [[1873]] byla spolu se zrušením samurajské vrstvy (vyhláška Haitorei v [[období Meidži]]) tato praktika v Japonsku zakázána, její obdoby však nalezneme i v moderní japonské historii. Za určitý druh seppuku se dají považovat i sebevraždy japonského civilního obyvatelstva v době 2. &nbsp;světové války.
 
Pokud samuraj odmítl seppuku spáchat, byl vyvržen ze společnosti a živořil na jejím okraji (nebyl-li popraven jiným, potupnějším způsobem). Zpravidla se takoví jedinci nechali zaměstnávat jako nájemní vrahové nebo se živili jako bandité a ve své době představovali opravdu reálnou společenskou hrozbu (viz [[Jakuza#Kabukimono|Kabukimonokabukimono]]).
 
Samuraj bez pána se nazývá [[rónin]].
Řádek 31 ⟶ 32:
''„Nastalo hrobové ticho, přerušované jen odporným klokotáním krve prýštící se z bezhlavého těla. které ještě před minutou bylo udatným rytířem. Bylo to hrozné!“''
 
''„Kaišaku poklonil se, otřel svůj meč kusem papíru, který měl k tomu účelu připravený a odešel z pódia. Krví potřísněná dýka byla odnesena jakožto krvavý důkaz popravy. Oba zástupci [[japonský císař|Mikáda]] opustili nyní svá místa, přešli ku místům cizích zástupců a volali nás ku svědectví, že ortel smrti nad Taki Zenzaburem byl věrně proveden. Ceremonie byla skončena, a my opustili svatyni.“''<ref> NITOBÉ, Inazo: ''Bušidó'', Praha, 1904</ref>
 
== Ženy ==
 
Právo na důstojný odchod z tohoto světa měly i ženy z třídy válečníků. Způsoby jejich sebevražd se lišily případ od případu. Často si dýkou ([[tantó]]) prořízly hrdlo (hlavně v literatuře nejvíce popularizovaný způsob). Běžné bylo i nalehnutí na čepel, některé ženy daly přednost rozpárání břicha po mužském způsobu. Předtím si však svázaly nohy u kotníků, aby tělo nezaujalo ve smrtelných křečích necudnou polohu.
 
Řádek 46:
=== Funši ===
Ukončení svého života jako výraz znechucení nastalou situací.
Vůbec posledním známým případem, který by se dal charakterizovat jako Kanšikanši (případně Funšifunši), bylo seppuku spisovatele a dramatika [[Jukio Mišima|Mišimy Jukia]], který [[25. listopad]]u [[1970]] spáchal seppuku v tokijském sídle japonských Sil sebeobrany (Džieitai), když členové jednotek odmítli vyslyšet jeho řeč o nutnosti znovunavrácení hrdosti japonské armádě (podle článku 9. japonské ústavy Japonci nesmějí mít regulérní armádu a účastnit se zahraničních konfliktů).
 
=== Sókocu-ši ===
Sebelikvidace v bezvýchodné situaci. Příkladem může být seppuku generála Takedových vojsk, [[Kansuke Jamamoto|Kansukeho Harujuki Jamamota]], generála Takedových vojsk, který těžce raněný provedl seppuku v obleženém hradě.
 
=== Karóši ===
Řádek 76:
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat|Seppuku}}
* [http://www.youtube.com/watch?v=kB8n-pPYrPw Seppuku], slavná scéna z japonského historickéhistorického filmu [[Seppuku (film)|''Seppuku'']] od [[Masaki Kobajaši]]ho z roku 1962
{{Autoritní data}}
 
{{Portály|Japonsko}}
[[Kategorie:Sebevražda podle metody]]
[[Kategorie:Japonská slova a fráze]]