Dějiny křesťanství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Křesťanství po 1. světové válce: meziválečný a vákečný vývoj, podle referencí značka: editace z Vizuálního editoru |
→Druhý vatikánský koncil: doplnění o předkoncilní encykliky Jana XXIII. aj. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 561:
==== Situace za Druhé světové války ====
Roku 1939 se Eugenio Paceli stává papežem se jménem [[Pius XII.]] (v úřadu [[1939]]-[[1958]]). Také na papežském stolci se drží své předchozí opatrné taktiky nekritizovaní nacismu ani fašismu a na rozdíl od jeho poválečných exkomunikací členů komunistických stran nevyužívá ani možnost exkomunikace nominálně ''„katolických“'' představitelů nacismu, např. [[Adolf Hitler|Hitlera]], [[Heinrich Himmler|Himmlera]], [[Joseph Goebbels|Goebbelse]] či [[Martin Bormann|Bormanna]]. Tento kontroverzní přístup bývá obhajován jako snaha papeže nevyprovokovat nacistický režim k zásahům proti katolickým věřícím, duchovním a církevní organizaci, nebo k násilnému zásahu vůči Vatikánu. Místo otevřeného protestu
==== Pontifikát Jana XXIII. a Druhý vatikánský koncil ====
{{viz též|Druhý vatikánský koncil}}
Přestože se očekávalo, že papež [[Jan XXIII.]] (v úřadě [[1958]]-[[1963]]) bude vzhledem k jeho stáří (zvolen v 77 letech) a špatné zdraví papežem ''„na přechodné období“'', stihl Jan XXIII. během svého krátkého pontifikátu výrazně ovlivnit další směřování Katolické církve. Přes odpor ze strany [[Papežská kurie|papežské kurie]] otevíral cestu k porozumění s ostatními křesťanskými církvemi, se židovstvím i s dalšími světovými náboženstvími. Ve svých encyklikách vyzýval k sociální spravedlnosti ([[Mater et Magistra]], 1961), k otevřenosti církve vůči modernímu světu a k přitakání lidským právům ([[Pacem in terris (encyklika)|Pacem in terris]], 1961). Omezil mnoho ceremoniálních zvyklostí, např. zrušil mnohá staletí starou kvótu omezující počet kardinálů na 70. Svým kolegiálním chováním posiloval úlohu biskupů.<ref name=":022" />
Mezi nevýznamnější počiny Jana XXIII. patří svolání [[Ekumenický koncil|ekumenického]] [[Druhý vatikánský koncil|Druhého vatikánského koncilu]] (probíhal [[1962]]–[[1965]]), který měl reagovat na potřeby doby a přiblížit Katolickou církev modernímu světu. První polovině koncilu předsedal až do své smrti. Na koncilu se shromáždilo přes 2500 [[biskup]]ů s převahou těch progresivněji smýšlejících; opozici jim tvořili mimo jiné spíše konzervativní [[Papežská kurie|kuriální]] kardinálové., takže důsledkem byly časté potyčky mezi koncilem a kurií. Koncil sice neustanovil žádnou novou nauku či dogmata, ale měl výrazný vliv na proměnu liturgie v [[Katolická církev|katolické církvi]], která koncilem započala - např. dosavadní [[Latina|latinu]] bylo možné v liturgii nahradit laikům srozumitelnými národními jazyky. Koncil přinesl výrazný posun v [[Ekleziologie|ekleziologii]], tedy v tom, jak katolická církev chápe sama sebe - zatímco dosud se Katolická církev pokládala za jedinou pravou církev, během koncilu a po něm začal být tento pohled opatrně relativizován. V závěru koncilu zasedání došlo ještě k jedné významné události - papež a přítomný zástupce ekumenického [[Patriarchát (územní členění církve)|patriarchy]] [[Seznam konstantinopolských patriarchů|Athenagora]] zrušili [[Velké schizma|vzájemnou exkomunikaci mezi východní a západní církví]] vyhlášenou roku [[1054]].<ref name=":022" />
=== Nekatolická hnutí 20. století ===
| |||